TŘÍDNÍ VÁLKA # CLASS WAR # GUERRE DE CLASSE

Obsah následujícího krátkého textu můžeme shrnout jednou větou: Nevyhnutelnost revolučního překonání kapitalismu je zakódovaná v samotné podstatě jeho fungování a v postavení proletariátu v jeho rámci. „Nenasytnost korporací nebo prostě jen starý známý kapitalismus?“ však vůbec není teorebtickým příspěvkem, musíme ho číst čistě jako (sebe)reflexi praxe Hnutí 99 %, které už několik měsíců okupuje veřejné prostory na různých místech USA. A právě o obsah těchto okupací, o dvě v nich zároveň existující tendence, o slepou uličku reformismu či antikapitalistickou perspektivu, kterou je proti ní třeba vybojovat, tu jde.

Zmiňme se na závěr stručně o slabině, která se objevuje nejen v tomto textu, ale také v mnoha dalších vyjádřeních Hnutí 99 %, hnutí „Rozhořčených“, v dokumentech revolty v Maghrebu a Mashreku atd. Demokracie, na niž se dnes proletářská hnutí odvolávají, nepředstavuje jejich vítězství, ale naopak jejich porážku. Proč? Protože je to právě demokracie, která udržuje panství kapitálu tak, že jednotlivce zároveň atomizuje a sjednocuje na fiktivním základě – tj. v praxi popírá existenci dvou navzájem antagonistických tříd (proletariátu a buržoazie) a vytváří občanskou komunitu, v níž si proletáři vzájemně konkurují ve svobodném prodeji své pracovní síly vlastníkům výrobních prostředků. Demokratická práva a svobody jsou pak jen právním uzákoněním kapitalistických společenských vztahů, v nichž na straně buržoazie existuje soukromé vlastnictví a na straně proletariátu naprosté vyvlastnění.

Proletariát proto nemá zapotřebí demokracie („skutečné“, „pravé“, ani žádné jiné), protože bojovat za ni znamená bojovat za zájmy našich třídních nepřátel, za kapitalistické společenské vztahy. Nemá však smysl šmahem odsoudit jakékoli hnutí jen proto, že ve svých vyjádřeních zmiňuje jako referenční bod demokracii. Je-li hnutí ve své praxi konfrontací s kapitálem a státem (tak jako ony radikální tendence v těchto zmíněných hnutích, k níž se „Nenasytnost korporací“ obrací), pak jde v odkazech na demokracii jen o nedorozumění ve snaze vyjasnit směřování proletářských bojů – o použití pojmu, který popisuje podstatu kapitálu, pro obsah, který naopak stojí proti kapitalistickým společenským vztahům. Stejně jako následující příspěvek vyjasňuje fakt, že to, co dalo Hnutí 99 % do pohybu není stát proti „zlým“ korporacím, ale proti kapitálu, je nyní třeba vyjasnit i toto nedorozumění panující v otázce demokracie, aby se nestalo překážkou pro další rozvoj tohoto (stejně jako jakéhokoli jiného) proletářského hnutí. Continue reading →

Leták, který publikujeme níže, byl napsán při příležitosti příchodu karavany „Rozhořčených“ do Bruselu. Na několika málo řádcích upozorňuje na snad nejvýraznější slabinu hnutí, které o sobě v posledních měsících dává vědět takřka na celém světě, a sice na to, že kritika společnosti, kterou „Rozhořčení“ vyjadřují, je často pouze kritikou polovičatou, odsouzením, jež v mnoha případech nejde za hranici moralistických požadavků na „lidštější“ kapitalismus. A protože obsah jde ruku v ruce s formou, není divu, že je to tento proud, který proklamuje odmítání násilí, nekonečné, nikam nevedoucí diskuse, a konec konců i samotnou myšlenku karavany, spektakulární akci, při níž stovky lidí pochodovaly tisíce kilometrů, aby jako středověcí poutníci dosáhli poutního místa kapitálu a poprosili jeho bohy v EU o spravedlivější svět.

Tento povrchní, občanský a nechutně demokratický, diskurs přitom v tomto hnutí existuje vedle skutečné, radikální kritiky kapitalismu jako celku a často se s ním střetává. V Bruselu se tuto sobotu konflikt těchto dvou proudů projevil v okamžiku, kdy policie začala vyklízet park, kde se karavana utábořila. Absolutní chaos, v němž jedni volali po nenásilí a brnkali na kytary, zatímco nechali zatýkat a mlátit ty, kteří se aktivně bránili vystěhování, vyvrcholil v okamžiku, kdy jeden ze španělských „Rozhořčených“ komentoval pro média situaci slovy: „Belgičané policii vyprovokovali. S takovými projevy nesouhlasíme. My jsme pro nenásilí a lidská práva.“ Inu, někteří jsou rozhořčení na všechny strany a někteří sedí v kriminále, protože v třídním konfliktu bránili svůj zájem. Continue reading →

„Protesty 15-M a revoluční minority“, takový název nese text Proletarios Internacionalistas (z konce května 2011). Týká se Hnutí 15. května a přesto, že nezachází do takových podrobností, zastává přibližně stejný postoj jako text „Španělsko: Anarchisté a Hnutí 15. května – reflexe a návrhy“, který jsme zveřejnili dříve: zdůrazňuje existující opozici mezi reformistickými požadavky a proletářskými zájmy a úlohu revolučních menšin, které se v tomto střetu musí jasně a rozhodně postavit na stranu proletariátu, na stranu jeho rozchodu s kapitálem.

Soudruzi z Proletarios Internacionalistas napsali svůj příspěvek ve španělštině. Náš překlad je založen na anglické verzi publikované na Libcom.org. Právě onen překlad do angličtiny však není právě nejšťastnější. Nemáme zde na mysli chyby, jakých se dopouští každý, pro nějž není angličtina mateřským jazykem, a jakým se právě na Libcomu někteří přispěvatelé tak rádi posmívají. Anglický překlad níže publikovaného dokumentu naneštěstí obsahuje chyby, které v konkrétních případech jdou naprosto proti smyslu zbytku textu. S pomocí originálu a chabou znalostí španělštiny se nám snad podařilo vyhnout se jejich opakování v češtině. Přesto však necháváme otevřený prostor pro opravy, jakmile bude tento text přístupný v některém nám srozumitelném jazyce. Continue reading →

Úvod a letmá kritika textu (TV)

Přinášíme text „Španělsko: Anarchisté a Hnutí 15. května – reflexe a návrhy“, který napsali madridští anarchisté a který je velmi zajímavým příspěvkem k tématu působení revolučních menšin v sociálních hnutích jako je Hnutí 15. května. Působení v hnutích, která jsou plná rozporů, zmatků, falešných představ, manipulátorů a politiků, avšak která přesto stále vyjadřují jisté požadavky a otázky, jejichž obsah má za všemi jasnými či méně jasnými závoji buržoazní ideologie nutně třídní aspekt – vyjadřují požadavky na naplnění lidských potřeb či jejich obranu před útokem buržoazie, požadavky jejichž aspirace na naplnění nutně staví do opozice lidské potřeby vůči ekonomice, tedy zájmům kapitálu.
Ohledně textu se rozběhla diskuse, ve které jsme nutně detekovali silné a slabé stránky tohoto příspěvku. Předem uveďme, že zde nehodláme reprodukovat falešnou dichotomii mezi anarchismem a marxismem (někteří říkají komunismem), jejíž následování má prakticky za následek další separaci uvnitř naší třídy, kde tato interní fragmentace nahrává buržoazii v jejím obecném zájmu přeměňovat veškeré boje proletariátu proti kapitálu do bojů uvnitř proletářské třídy samotné. Continue reading →