Kdo chce zabít revoluci v Sýrii?

Příspěvek „Kdo chce zabít revoluci v Sýrii?“ z lednového čísla novin Hors service (Mimo provoz) zveřejňujeme především kvůli postoji, který k událostem v Sýrii zaujímá. Nepopírá, že se proletářská revolta topí v moři občanské války. Zároveň jasně pojmenovává nebezpečí, které jí hrozí ze strany jejích nepřátel, ať už jde o Assadův režim, islamisty či „demokratickou opozici“, a rýsuje tak perspektivu, jak dál, co je nutné udělat pro to, aby nebyly plameny vzpoury v Sýrii uhašeny úplně.

Co si naopak zaslouží kritickou poznámku, je fakt, že text (stejně jako většina produkce Hors service) relativizují materiální determinaci třídního boje v Sýrii (Egyptě, Tunisku atd.) a za určující má naopak „touhu po svobodě“ či „konec strachu z revolty“. Jenže represe, diktatura, náboženství, to všechno jsou materiální síly a revolta proti nim tedy vychází z materiálních skutečností, z toho, co proletáři zažívají každý den na vlastní kůži, nikoli z nějakého abstraktního snu o svobodě. Vědomí lidí je určováno společenským bytím, a předstírat, že mezi nimi není žádná souvislost, je poněkud krátkozraké.

Z francouzštiny přeložila Třídní válka. Continue reading

Posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek, Topics - czech | Comments Off

Сирия: борьба продолжается – “День гнева против Аль-Каиды и Ассада”

day-of-rage-against-al-qaeda-assadВерсия для печати

Прошло около трех лет, как вспыхнуло восстание в Сирии (как локальная материализация потрясений, затронувшая целые районы Магриба и Машрека), а большинство реакций, комментариев и критики от активистских структур утверждающих, что они революционеры, интернационалисты, коммунисты, анархисты… идут в одном и том же направлении: сомнения относительно того, что произойдет, сомнения о существенных материальных определениях движения развивающегося на наших глазах, сомнения в классовой природе этих событий, сомнения по поводу потенциально разрушительного содержания этой борьбы нашего класса, когда это не волна “хороших” флагов и др.

Эти сомнения усилились, поскольку конфликт превратился в “милитаризацию революции” (как многие говорят) и захват нашего движения “оппозиционными демократическими силами” и несколькими направлениями джихадистов, салафитов и других исламистов. Но как сказал боевик из Палестины:

Ну да, Сирийскую Революцию действительно захватили, и мы знаем, что есть много салафитов, много джихадистов и много других групп, и многие про-американские и про-империалистические группы, которые пытались захватить Сирийскую Революцию. Но это не значит что Сирийская Революция запятнана, и это также не значит, что только потому, что революционное движение было захвачено — мы должны стоять на обочине и прекратить его поддержку. Конечно, есть еще так много революционеров, которые работают на земле [...] и еще многих других не-сектантских вооруженных бригад, которые мы не можем игнорировать. Если революция была захвачена мы не должны просто идти и начинать винить людей за это. Фактически мы делаем всё, чтобы быть о бок с людьми, чтобы поставить революцию на правильным путь. И это то, что многие левые не могут понять.[1]

Никакая революция в классовой борьбе с бурной и стремительной историей, не началась с “хорошего флага”, с “правильными лозунгами”, подготовленной и ясной, с “осознанием” цели и перспективы. Все практические и программных авансы были построены в болезненной конфронтации с организованной контрреволюцией, как мощной силой.

Как мы уже затрагивали в наших предыдущих листовках о борьбе в Сирии[2], как только правительственные силы изгнаны из города или области, то поскольку капитализм ненавидит вакуум, новые силы, новые партии и профсоюзы решают управлять ситуацией и избежать того, чтобы она уходила в строгие рамках реформизма. Среди этих учреждений мы, прежде всего, находим различные исламистские группы, которые отвечают за репрессии против структур ополчения, созданных с помощью движения борьбы. Проверки на улицах, аресты, тюремное заключение, пытки и казни ополчецев, суровые приговоры “исламских судов”, реализация шариата, репрессии ежедневных демонстраций против этих “новых хозяев”; с Весны 2013 пролетарии, живущие в “освобожденных районах”, указывая на этих исламистских врагов утверждают что они так же ужасны, как бандиты из режима партии Баас. Среди этих джихадистских групп, одна из самых опасных и ненавимых всем населением — это группа, которая утверждает, что “Исламское Государство Ирак и Шам” (ISIS), входит в международную сеть Аль-Каида. Continue reading

Posted in Activity of the group - Other languages, Other languages, Русский | Comments Off

Siria: la lotta continua – “Giornata dell’ira contro Al-Qaeda & Assad”

day-of-rage-against-al-qaeda-assad Versione stampabile

Da quando tre anni fa ci fu il sollevamento in Siria (quale locale materializzazione delle insurrezioni che hanno scosso intere regioni del Maghreb e del Mashrek) la maggior parte delle reazioni, dei commenti e delle critiche da parte di strutture militanti che si dichiarano rivoluzionarie, internazionaliste, comuniste, anarchiche… non hanno fatto che andare nella stessa direzione: esprimere dubbi su cosa sta accadendo, dubbi sulle determinazioni materiali di fondo che hanno dato inizio ai movimenti che sono sotto i nostri occhi, dubbi sulla natura di classe di tali eventi, dubbi sul potenziale sovversivo delle lotte della nostra classe quando non avvengono sotto le “giuste” bandiere, e così dicendo.

Questi dubbi si sono rafforzati da quando il conflitto si è trasformato in “militarizzazione della rivoluzione” (a detta di molti) ed il nostro movimento è stato deviato dalle “forze di opposizione democratica” e da parecchie tendenze di jihadisti, salafiti ed altri islamisti. Ma, come ha scritto un militante palestinese:

E’ vero, la rivoluzione siriana è stata senz’altro deviata e noi sappiamo che ci sono molti salafiti, molti jihadisti e molti altri gruppi, come pure molti altri gruppi filo-americani e filo-imperialisti che hanno cercato di deviare la rivoluzione siriana. Ma questo non deve gettare ombre sulla rivoluzione siriana e non significa che siccome il movimento rivoluzionario è stato deviato noi dovremmo metterci da parte e smettere di sostenerlo. Naturalmente ci sono ancora tanti rivoluzionari che agiscono sul campo [...] e ci sono anche molte brigate armate non-settarie che non possiamo ignorare. Se la rivoluzione è stata deviata, non è che noi ce ne andiamo ed inizamo a prendercela col popolo che si è fatto deviare. Noi dobbiamo fare di tutto in fin dei conti per stare a fianco del popolo allo scopo di ricondurre la rivoluzione sulIa corretta via. Ed è proprio questo che molti a sinistra non sono riusciti a comprendere.[1]

Nessuna rivoluzione nella turbolenta e violenta storia della lotta di classe è mai iniziata con le “bandiere giuste”, con le “parole d’ordine giuste”, o con una chiara e predefinita “coscienza” dei fini e delle prospettive. Tutti i progressi pratici e programmatici si sono avuti in un doloroso scontro con la controrivoluzione organizzata in forze.

Come abbiamo già scritto nei nostri precedenti comunicati sulle lotte in Siria[2], non appena le forze governative vengono costrette ad abbandonare una città o una regione e dal momento che il capitalismo non sopporta i vuoti di potere, succede che nuove forze, nuovi partiti e nuovi sindacati cercano di gestire la situazione per evitare che questa possa evolversi oltre un rigoroso quadro riformista. Tra queste istituzioni troviamo innanzi tutto vari gruppi islamisti che si fanno carico della repressione contro le strutture militanti create dal movimento di lotta. Perquisizioni in strada, arresti, incarcerazioni, torture ed esecuzioni sommarie di militanti, severe sentenze emesse dai “tribunali islamici”, implemementazione della legge della Sharia, repressione delle quotidiane manifestazioni contro questi “nuovi padroni”; dalla primavera 2013 i proletari che vivono nelle “aree liberate” hanno puntato il dito contro questi islamisti per dichiararli quali peggiori nemici tanto quanto gli scagnozzi del regime del Baath. Tra questi gruppi jihadisti uno dei più violenti ed odiati dall’intera popolazione è il gruppo che si dichiara essere “Stato Islamico dell’Iraq e Grande Siria” (Islamic State of Iraq and Sham – ISIS) affiliato alla rete internazionale al-Qaeda. Continue reading

Posted in Activity of the group - Other languages, Italiano, Other languages | Comments Off

Síria: a luta contínua – “Jornada de Cólera contra a Al-Qaeda e Assad”

day-of-rage-against-al-qaeda-assadVersão para impressão

Hoje em dia, depois de passados longos três anos que o levante se incíou na Síria (desde as manifestões locais que arrasaram as regiões do Maghreb e do Machrek), a maior parte das reações, comentários e críticas provém de organizações militantes que se intitulam revolucionárias, internacionalistas, comunistas e anarquistas… Assim nós vem o sentimento da dúvida em relação ao que se passa, da dúvida por relação as determinações materiais essenciais que dão vida aos movimentos que se desenvolvem diante de nossos olhos, da dúvida por relação a natureza de classe desses eventos, da dúvida em relação ao conteúdo potencialmente subversivo das lutas de nossa classe enquanto ela não possuir “boas” bandeiras, etc.

Essa dúvida foi reforçada após o conflito ter se transformado na etapa “militar da revolução” (como muitos a supõe) e que nosso movimento se recupera pelas “forças de oposição democrática” e diversas tendências djihadistas, salafistas e outras tendëncias islamistas. Mas como um militante da Palestina assinalou:

Sendo esse o fato, da Revolução Síria ter se recuperado, nós sabemos que é devido muito aos salafistas, os djihadistas e de outros grupos, assim como, muitos grupos pró-americanos e pró-imperialismo que ensaiam deturpar a Revolução Síria. Mas a Revolução Síria não perde completamente o brilho, não venha dizer que por não parecer mais que o movimento revolucionário tenha sido recuperado que nós não devemos ter uma posíção, ou mesmo, cessar nosso apoio. É claro que há ainda um tanto de revolucionário que se agitam sobre a região [...] e há também muitas das brigadas armadas não confessadas que não podemos ignorar. Se a revolução foi recuperada, nós não iremos começar a colacar essa recuperação sobre as mesmas pessoas. Nós faremos tudo para tomar partido por aqueles que pretendem por a revolução sobre a boa via. E é isso que muitos dos esquerdistas não poderão compreender.[1]

Jamais uma revolução – na história torduosa e violenta da luta de classes – iniciou-se com a “bandeira correta”, com “as consignias corretas”, com uma “consciência” preestabelecida e clara dos caminhos e das perspectivas. Todos os avanços práticos e programáticos são forjados num doloroso confronto com a contra-revolução organizada em força concreta.

Como nós evocamos nos tratos anteriores aos sujeitos da luta síria[2], quando as forças governamentais são caçadas de uma vila ou de uma região, tendo o capitalismo horror ao vacúo, as novas forças vindas dos novos partidos e sindicatos se instalam para gerir a situação e evitar que ela não saia de um quadro estritamente reformista. Por meio desses organismos, em que os diversos grupos islamitas repõem suas energias, é que se apoia a repressão contra as organições militantes dedicadas ao movimento da luta. Controle das ruas, arrastões, aprisionamentos, torturas e execuções sumárias de militantes, condenações severas pelos “tribunais islâmicos”, aplicação da charia, repressão das manifestações cotidianas contra seus “novos mestres”; após a primavera de 2013, os proletários viviam nas “zonas liberadas” apontando o dedo e denunciando seus inimigos islâmicos que não deixam nada a desejar do regime baasista. Por meio desses grupos djihadistas, um dos mais virulentos e dos mais odiados no conjunto da população, é o grupo que se proclama “Estado Islâmico do Iraque e do Sham” (EIIS), filiado à rede internacional Al-Qaeda. Continue reading

Posted in Activity of the group - Other languages, Other languages, Português | Comments Off

Světová sociální výzva – Lidé chtějí pád tohoto systému!

cropped-carre-noir1Následující výzvu k bojkotu Světového sociálního fóra, které se na konci března 2013 konalo v Tunisku, sice zveřejňujeme teprve teď, ale to v žádném případě neznamená, že s křížkem po funuse. Střet mezi pořadateli a účastníky Fóra a těmi, jež ho odmítají, není ničím jiným, než jen jedním ze zhmotnění historického střetu mezi negací kapitalistického světa a jeho reformou a tedy zachováním. Spor okolo Fóra není v Tunisku prvním konfliktem, kdy musí proletářská vzpoura čelit pokusům reformistů o to si ji přisvojit, usměrnit a tak zabít. A není to ani konflikt poslední. Vyjasnit to, o co v tomto střetu jde, co je jeho skutečnou podstatou, je pro autory následujícího textu, tuniskou skupinu Orgány revoluční akce / Hnutí neposlušnosti (Instances d’action révolutionnaire / Mouvement Désobéissance), prvním z kroků na cestě ke zničení kapitalismu.

Jak ve svém textu zdůrazňují, Světové sociální fórum „je jen pokus přesvědčit oběti kapitalistického sytému, že základní příčinou ekonomické krize je tzv. ‚neoliberalismus‘, ‚extrémní globalizace‘, ‚finanční spekulace‘ a zadlužovaní. Jako jedinou alternativu k vykořisťování a nejistotě navrhují pouhou reformu tohoto systému, který je ve skutečnosti sám skutečnou příčinou tohoto zla. (…) [Světové sociální fórum] není ničím jiným, než x-tým reformistickým pokusem o usměrnění hněvu miliard lidí, jež se bouřící proti hladu, chudobě a nejistotě, lidí, kteří skandují jeden jediný slogan: ‚Lidé chtějí pád tohoto systému‘ (…) ‚Lidé chtějí pád kapitalismu‘.“ A pokračují: „(…) bojkotujeme toto Fórum především proto, že bojkotujeme jakékoli reformní hnutí, ať už přichází z ‘pravice’ či ‘levice’.“ Jasně se tak vymezují proti klasické a obvyklé kritice tzv. „globalizace“, jež za jediného viníka naší bídy považuje výhradně pravici. Ale ve skutečnosti, stejně jako na všech kasárenských dvorech, i ve všech továrnách a během všech kol volební frašky na celém světě na nás verbíři armády kapitálu křičí „levá, pravá, levá, pravá“ a nutí nás pochodovat v pekelném rytmu zbožní výroby a reprodukce této společnosti bídy a smrti… Continue reading

Posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek, Topics - czech | Comments Off

Call World Social – The people want the fall of the system

cropped-carre-noir1It is only now we publish the following appeal for boycott of World Social Forum that took place in Tunisia in March 2013. But it doesn’t mean that it is too late to do it. The conflict between those who organized and participated to the Forum and those who refused it is nothing else than a materialization of a historical clash between the negation of capitalist world and its reform and therefore its maintaining. The dispute over the Forum is not the first occasion when the proletarian revolt has to face reformists’ attempts to appropriate it, to canalize it and thus to kill it. And it is not the last conflict over this subject either. To clarify the essence of this conflict, this very fundamental basis of it, it is for the authors of the following text, Tunisian group Instances of revolutionary action / Disobedience Movement, a first step on the way to destroy capitalism.

World Social Forum, as they underline, “is nothing but an attempt to convince the victims of the capitalist system that the inherent reason behind the economic crisis are the so-called ‘Neo-Liberalism’, ‘extreme globalization’, ‘financial speculations’ and worsening debt which they suggest calls for the one and only alternative and that is the reform of a system which is the actual source of these ailments. (…) [World Social Forum] is nothing but another attempt to diminish the rage of the billions of individuals revolting against hunger, impoverishment and precariousness chanting but one unique slogan: ‘The people want to fall of the regime’ (…) ‘The people want the fall of capitalism’”. And they continue: “we boycott and oppose this Forum (…) also because we primarily boycott every reform movement whether it came from the right or the left.” Thus they refuse classical and usual critique of the so called “globalization” that considers the right-wing to be the sole culprit of our misery. Because in reality, as well as in all the barracks, it is always “left, right, left, right” that recruiting-officer of army of capital shout on us also in all factories and during all the election rounds and they force us to march in an infernal tempo of goods production and reproduction of this society of misery and death… Continue reading

Posted in Blog - english, English, Maghreb - Mashrek, Topics - English | Comments Off

Appel Social Mondial – Le peuple veut la chute du système

cropped-carre-noir1C’est seulement maintenant que nous publions l’appel au boycott du Forum Social Mondial qui a eu lieu en Tunisie en mars 2013. Mais cela ne signifie pas qu’il est trop tard pour le faire. La lutte entre ceux qui ont organisé et participé au Forum et ceux qui l’ont refusé n’est rien d’autre que la matérialisation de l’affrontement historique entre la négation du monde capitaliste et sa réforme, et donc sa préservation. Le conflit à propos du Forum n’est pas la première occasion où la révolte prolétarienne doit s’affronter aux tentatives réformistes de se faire confisquer, canaliser et donc éliminer. Et ce n’est pas le dernier conflit à ce sujet non plus. Clarifier l’essence de ce conflit, la base fondamentale même de celui-ci, constitue pour les auteurs du texte qui suit, le groupe tunisien « Instances d’action révolutionnaire / Mouvement Désobéissance », un premier pas sur le chemin vers la destruction du capitalisme.

Le Forum Social mondial, comme le souligne ce texte, « n’est qu’une tentative de convaincre les victimes du système capitaliste que la raison foncière de la crise économique réside dans ce qu’ils appellent “le néo-libéralisme“, “la mondialisation sauvage“, “les spéculations financières“ et l’aggravation de la dette, ne proposant comme unique alternative à l’exploitation et la précarité que la réforme d’un système qui est à la source de tous les maux. (…) Ce Forum n’est qu’une énième tentative réformiste dont l’ultime objectif est de canaliser la colère des milliards d’individus s’étant insurgé contre la faim, la pauvreté et la précarité en ne criant qu’un slogan unique : “Le peuple veut la chute du système” (…) “Le peuple veut la chute du capitalisme”. » Et le texte de continuer : « nous boycottons ce Forum et nous nous y opposons (…) nous boycottons en priorité tout mouvement de réforme, qu’il se place à gauche ou à droite. » Ainsi, ils refusent la critique classique et habituelle envers la soi-disant « mondialisation » qui considère exclusivement la droite comme responsable de notre misère. Parce qu’en réalité, dans toutes les casernes du monde, dans toutes les usines et lors de tous les rounds des farces électorales, c’est toujours aux cris de « gauche, droite, gauche, droite » que les sergents recruteurs de l’armée du capital nous font marcher au pas, au tempo des cadences infernales de la production marchande et de la reproduction de cette société de misère et de mort… Continue reading

Posted in Blog - french, Français, Maghreb - Machrek, Topics - French | Comments Off

Sýrie: boj pokračuje – „Den hněvu proti Al-Káidě a Assadovi“

day-of-rage-against-al-qaeda-assadVerze pro tisk

Téměř tři roky od chvíle, kdy vypuklo v Sýrii povstání (jako lokální materializace událostí otřásajících celým regionem Maghrebu a Mašreku), směřuje většina reakcí, komentářů a kritik radikálních struktur prohlašujících se za revoluční, komunistické či anarchistické stejným směrem: k pochybnostem o tom, co se v Sýrii děje, o zásadní materiální determinaci, která zrodila ono hnutí rozvíjející se před našima očima, o třídním charakteru těchto událostí, o potencionální podvratnosti obsahu bojů naší třídy, když přitom zároveň nemává tím „správným praporem“ atd.

Tyto pochybnosti ještě zesílily, když se syrský konflikt proměnil v „militarizovanou revoluci“ (jak tvrdí mnozí) a když se našeho hnutí zmocnily „síly demokratické opozice“ a různé proudy džihádistů, salafistů a dalších islamistů. Ale jak napsala militantka z Palestiny:

Ano, syrská revoluce byla opravdu ovládnuta a víme, že je tu mnoho salafistů, džihadistů a dalších skupin, a také mnoho proamerických a proimperialistických skupin, které se snaží zmocnit se revoluce. Ale to v žádném případě nešpiní samotnou syrskou revoluci, a také to neznamená, že jen proto, že se někdo zmocnil revolučního hnutí, zůstaneme pouhými diváky a přestaneme jej podporovat. V terénu stále působí mnoho revolucionářů (…) a nesmíme opomíjet ani to, že existuje i mnoho nesektářských ozbrojených brigád. Jestliže byla revoluce ovládnuta, neznamená to, že prostě začneme obviňovat lidi za to, že ji někdo ovládnul. Ve skutečnosti děláme všechno proto, abychom tyto lidi podpořili a dostali tak revoluci zpátky na správnou kolej. A tomu mnozí levičáci nerozumí.[1]

Žádná revoluce v historii bouřlivých a násilných třídních bojů, se nevydala na pochod pod „tím správným praporem“, s „těmi správnými hesly“, s předem vytvořeným jasným „vědomím“ o svých cílech a perspektivách. Všechny její praktické a programatické posuny se zrodily v bolestivé konfrontaci s kontrarevolucí organizovanou jako síla.

Jak už jsme zmínili v našich předchozích letácích o bojích v Sýrii[2], jakmile jsou vládní síly vyhnány z některého města či regionu, usadí se tam, jelikož kapitalismus nesnáší vakuum, nové síly, nové strany a nové odbory, aby ovládly situaci a aby zabránili tomu, že se věci vymknou ze striktně reformistického rámce. Mezi těmito institucemi najdeme v první řadě různé islamistické skupiny, které si berou na starosti represi vůči radikálním strukturám, kterými se bojové hnutí vybavilo. Pouliční kontroly, zatčení, věznění, mučení a okamžité popravy militantů, přísné tresty vynášené „islámskými soudy“, zavádění práva Šaría, potlačování každodenních demonstrací proti těmto „novým pánům“…, proletáři žijící v „osvobozených zónách“ ukazují na islamisty prstem jako na své nepřátele a odsuzují je stejně příkře jako zločince baasistického režimu. Jednou z nejnenáviděnějších mezi džihadistickými organizacemi je skupina prohlašující se za „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIS) přidružená k mezinárodní síti Al-Kájdy. Continue reading

Posted in Activity of the group - Czech, Czech, Maghreb - Mašrek, Topics - czech | Comments Off

Syrie : la lutte continue – « Journée de colère contre Al-Qaeda & Assad »

day-of-rage-against-al-qaeda-assadVersion imprimable

Depuis maintenant bientôt trois années qu’un soulèvement a éclaté en Syrie (en tant que manifestation locale des bouleversements qui secouent les régions du Maghreb et du Machrek), la plupart des réactions, commentaires et critiques provenant de structures militantes qui se réclament de la révolution, de l’internationalisme, du communisme, de l’anarchie,… vont dans le même sens : le doute par rapport à ce qui se passe, le doute par rapport aux déterminations matérielles essentielles qui donnent vie aux mouvements qui se développent devant nos yeux, le doute par rapport à la nature de classe de ces événements, le doute par rapport au contenu potentiellement subversif des luttes de notre classe lorsque celle-ci ne porte pas les « bons » drapeaux, etc.

Ce doute s’est renforcé depuis que le conflit s’est transformé en « militarisation de la révolution » (comme beaucoup le prétendent) et que notre mouvement a été récupéré par « les forces de l’opposition démocratique » et divers tendances djihadistes, salafistes et autres islamistes. Mais comme une militante de Palestine l’exprime :

« Donc oui, la Révolution syrienne est en effet récupérée, et nous savons qu’il y a beaucoup de salafistes, de djihadistes et d’autres groupes, et beaucoup de groupes proaméricains et pro-impérialistes qui essayent de détourner la Révolution syrienne. Mais cela ne ternit nullement la Révolution syrienne, et çà ne veut pas dire non plus que juste parce qu’un mouvement révolutionnaire est récupéré nous ne devrions pas prendre position et arrêter de le soutenir. Bien sûr, il y a encore tant de révolutionnaires qui agissent sur le terrain […] et il y a même beaucoup de brigades armées non-confessionnelles que nous ne pouvons ignorer. Si la révolution est récupérée, nous n’allons pas commencer à mettre cette récupération sur le dos des gens. Nous faisons tout en fait pour prendre parti pour les gens afin de remettre la révolution sur la bonne voie. Et c’est ce que beaucoup de gauchistes ne peuvent pas comprendre. »[1]

Jamais aucune révolution dans l’histoire tourmentée et violente des luttes de classe n’a démarré avec « le bon drapeau », avec « les consignes correctes », avec une « conscience » préétablie et claire des buts et perspectives. Toutes les avancées pratiques et programmatiques se sont forgées dans le douloureux affrontement d’avec la contre-révolution organisée en force compacte.

Comme nous l’évoquions déjà dans nos précédents tracts au sujet des luttes en Syrie[2], dès lors que les forces gouvernementales sont chassées d’une ville ou d’une région, le capitalisme ayant horreur du vide, de nouvelles forces, de nouveaux partis et syndicats s’installent pour gérer la situation et éviter qu’elle ne déborde d’un cadre strictement réformiste. Parmi ces organismes, on retrouve en force les divers groupes islamistes qui prennent en charge la répression des structures militantes mise en place par le mouvement de lutte. Contrôles dans les rues, arrestations, emprisonnements, tortures et exécutions sommaires de militants, condamnations sévères par des « tribunaux islamiques », application de la charia, répression des manifestations quotidiennes contre ces « nouveaux maîtres » ; depuis le printemps 2013, les prolétaires vivant dans les « zones libérées » pointent du doigt et dénoncent ces ennemis islamistes qui n’ont rien à envier aux sbires du régime baasiste. Parmi ces groupes djihadistes, l’un des plus virulents et des plus haïs par l’ensemble de la population, c’est le groupe qui se proclame « État Islamique d’Irak et du Sham » (EIIS), affilié au réseau international Al-Qaeda. Continue reading

Posted in Activity of the group - French, Français, Maghreb - Machrek, Topics - French | Comments Off

Syria: the Struggle Continues – “Day of Rage Against Al-Qaeda & Assad”

day-of-rage-against-al-qaeda-assadPrintable version

Since nearly three years that an uprising broke out in Syria (as a local materialization of the upheavals shaking the whole regions of Maghreb and Mashreq) most of the reactions, comments and critics from militant structures which claim to be revolutionary, internationalist, communist, anarchist… go in the same direction: doubts about what happens, doubts about essential material determinations that give birth to the movements that develop in front of our eyes, doubts about the class nature of these events, doubts about the potentially subversive content of struggles of our class when it doesn’t wave the “good” flags, etc.

Those doubts have been strengthened since the conflict turned into “militarization of the revolution” (as many say) and hijacking of our movement by “opposition democratic forces” and several trends of jihadists, Salafis and other Islamists. But as a militant from Palestine expressed:

So yes, the Syrian Revolution was indeed hijacked, and we know that there are many Salafis, many jihadists and many other groups, and many pro-America and pro-imperialist groups that tried to hijack the Syrian Revolution. But that does not by any means tarnish the Syrian Revolution, and it also doesn’t mean that just because a revolutionary movement was hijacked that we should stand on the sidelines and stop supporting it. Of course there are still so many revolutionaries working on the ground [...] and there are even many non-sectarian armed brigades that we cannot ignore. If the revolution was hijacked we don’t just go and start blaming the people for it being hijacked. We actually do everything to side with the people in order to get the revolution back on the right track. And this is what many leftists couldn’t understand.[1]

No revolution in class struggles’ turbulent and violent history ever started with “the good flag”, with “the correct mottos”, with a preestablished and clear “consciousness” of goals and perspectives. All the practical and programmatic advances were built up in painful confrontation with the counterrevolution organized as a strong force.

As we already touched on in our previous leaflets about the struggles in Syria[2], as soon as the government forces are driven away from a city or a region, as capitalism loathes vacuum, new forces, new parties and unions settle to manage the situation and to avoid that it goes off a strict reformist framework. Among these institutions we firstly find various Islamist groups which take in charge the repression against militant structures set up by the movement of struggle. Checks in the streets, arrests, imprisonments, tortures and summary executions of militants, severe sentences by “Islamic courts”, implementation of Sharia law, repression of daily demonstrations against these “new masters”; since Spring 2013 proletarians living in “liberated areas” have been pointing the finger at these Islamist enemies and denounce them just as badly off as the thugs of Baath regime. Among these jihadist groups one of the most virulent and hated by the whole population is the group which claims to be the “Islamic State of Iraq and Sham” (ISIS) affiliated to the international network Al-Qaeda. Continue reading

Posted in Activity of the group - English, English, Maghreb - Mashrek, Topics - English | Comments Off