„Viděl jsem budoucnost a funguje to“ – Kritické otázky pro stoupence revoluce v Rojavě

219| Čeština | English | Français |

Dějiny třídních bojů se jen hemží obrovským množstvím klamných představ: jeden z posledních v řadě (po sandinistické lži v Nikaragui) je zapatistický klam v Chiapasu, který si získal a který otřásá levičáckým a anti-globalistickým milieu postrádajícím exotiku už dobře dvacet let. Naše historie je vykolíkovaná dalšími slavnými klamnými představami, které se zaryly pod kůži nám i našim revolučním bratrům a sestrám, kteří padli pod údery vykořisťovatelů a jejich nohsledů; klamy, které jsou vybudovány na potlačení našeho hnutí boje, našich pokusů odstranit existující stav věcí, stávající řád, kapitalistický pořádek.

Ve dvacátých letech 20. století nebylo mnoho těch, kteří odsuzovali lež o „socialistickém ráji“, mýtus „vlasti proletariátu“, „velkou lež“ „socialismu v jedné zemi“, „zářné zítřky“ a „harmonickou společnost“. Nebylo mnoho takových, jako Otto Rühle a KAPD, kteří kritizovali tuhle maškarádu. Celé konvoje impozantních delegací sestavených z intelektuálů, novinářů, aktivistů a odborářů mířily do SSSR, aby na vlastní oči spatřily všechnu tu „krásu“ a aby se pak vrátily domů dále šířit chvalozpěvy na nový „revoluční režim“.

Pak přišla Čína, Albánie, Vietnam, Kuba… Všechny tyto země sloužily jako model celým generacím „užitečných idiotů“, kteří věřili, že natřít fasádu na rudo, bude stačit k tomu, aby byla odstraněna bída a vykořisťování. Nikdo není hlušší a slepější než ti, kteří nechtějí slyšet a vidět. Není větším sociálních demokratů a tudíž obránců kapitalistického řádu než jsou ti, kteří věří, že prosté reformy (ať už vypadají jakkoli „radikálně“) jsou podstatou revolučního procesu, který na troskách starého světa, světa hodnoty, zboží, námezdní práce a peněz, celkově změní společnost a lidské bytosti.

Zaměřujeme-li se na tyto klamné představy, které vyprázdnily skutečná bojová hnutí naší třídy od jejich podvratného jádra, nechceme samozřejmě zaměňovat proletářské hnutí a ideologické struktury, které se sice prohlašují za jeho představitele, ale jejichž jediným zájmem je toto hnutí hlídat, krotit, ovládnout a tudíž zlikvidovat. Tak nezaměňujeme společenské hnutí známé jako „Pařížská komuna“ s vládou, která nosila stejné jméno. Nesměšujeme ani revoluční proces, který se rozvinul během vlny bojů v letech 1917 – 1921 v Rusku, na Ukrajině, v Německu, Maďarsku atd. se sociálně demokratickými stranami a odbory, ať už byly libertariánské, bolševické či jiné, ve zkratce se všemi těmi buržoazními stranami pro proletariát, které si nepopřály pokoje, dokud neposílily a nerozšířily limity a slabiny našich bojů. A stejně tak, bez toho, že bychom přikládali všem bojům, jež naše třída vede, stejný význam a důležitost, nezaměňujeme EZLN a boj zemědělského proletariátu v Mexiku či PKK/PYD a sociální hnutí v Kurdistánu.

Proto přinášíme tři texty, které se podílí na procesu rozchodu s romantickou představou o „solidární kampani“ s „rojavskou revolucí“:

  1. „Viděl jsem budoucnost a funguje to“ – Kritické otázky pro fanoušky revoluce v Rojavě původně publikovaný na blogu Libcom se stručně vypořádává s některými klíčovými tématy: pozice žen, role policie, námezdní vztahy, náboženství, strategická spojenectví či smysl revoluce.
  2. PKK, demokratický konfederalismus a nesmysly – Juraj Katalenac je text publikovaný militanty, kteří mluví chorvatsky a kteří si říkají Svjetskaja Revolucija (Světová revoluce). Oba výše jmenované textu jsme přeložili do francouzštiny a do češtiny.
  3. Kurdistán? jehož spoluautorem je Gilles Dauvé se věnuje tak důležitým otázkám jako jsou ozbrojování, nacionalismus, každodenní život, společenské struktury, milice a role žen, entusiasmus libertariánských struktur, kritika státu atd. Překlad do češtiny Třídní válka. Continue reading
Posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek | Tagged , | Comments Off

PKK, demokratický konfederalismus a nesmysly – Juraj Katalenac

international-us-turkey-kurds| Čeština | English | Français |

Níže publikujeme kritický text o PKK a „demokratickém konfederalismus“ (mimo jiné jsme jej také přeložili do francouzštiny a češtiny). Napsali ho militanti, jejichž hlavním jazykem je chorvatština a kteří si říkají Svjetska Revolucija (Světová revoluce). O této skupině toho nevíme moc a pro jazykovou překážku je pro nás nemožné dozvědět se víc o jejich programových pozicích.

V základním dokumentu této skupiny (v chorvatštině), v němž si můžeme všimnout mnoha zajímavých prohlášení, nicméně najdeme i jeden konkrétní postoj, který bychom zde chtěli podrobit krátké kritice – jejich stanovisko ohledně „terorismu“. Soudruzi ve svém textu říkají: „Terorismus není metodou boje dělnické třídy. Obhajuje tajnou akci malé kliky v totálním rozporu s obranou třídního násilí, které se odvozuje od třídně uvědomělé a organizované masové akce proletariátu.“ [https://www.svjetskarevolucija.org/osnovni-stavovi/]

S takovým postojem naprosto nesouhlasíme. Otevírá dveře pacifismu ve jménu budoucí „velké noci”, revoluci, která teprve příjde, pod záminkou, že teď a tady na ni „nejsou masy připraveny, jak na nás po desetiletí chrlí sociální demokraté všech typů, aby nás mohli lépe odzbrojit. „Terorismus” neexistuje sám o sobě! Každá akce, každá myšlenka jsou ve své podstatě předurčovány svým třídním obsahem a dominantními společenskými vztahy. Tak samozřejmě existuje třídní terorismus, který na sebe bere různé formy podle toho, jaká je podstata programu, který obsahuje a který nese.

Proto tu máme na jedné straně terorismus buržoazie, zaměstnavatelů, kapitalistů, kontrarevoluční terorismus: permanentní a každodenní teror v práci, policejní a vojenské (a také odborářské) represi proti našim stávkám, bojům, nadějím a také teror vražedných masakrů na hororových polích buržoazních válek…

V radikální opozici vůči tomuto kontrarevolučnímu terorismu nicméně existuje také proletářský, revoluční, lidský terorismus: permanentní sabotáž, kterou naše třída provádí na nástrojích vykořisťování, odcizení, útlaku a dominanci, organizace, třebaže menšinová, přímé akce, čili akce bez prostředníků a vyjednávání, zničení toho, co nás ničí, až ke konečnému zrušení, totální vyhlazení samotných příčin naší bídy.

Abychom tento krátký úvod a přátelskou kritiku uzavřeli, chceme tu znovu potvrdit dlouhodobý postoj komunistického hnutí (několik starých dobrých programových „perel“) ohledně nutného revolučního násilí, které jednou provždy skoncuje s tímto starým světem:

Bezvýsledné masakry […], sám kanibalismus kontrarevoluce přesvědčí národy, že existuje jen jeden prostředek, jak zkrátit, zjednodušit a zkoncentrovat vražedné smrtelné křeče staré společnosti a krvavé porodní bolesti nové společnosti, jen jeden prostředek – revoluční terorismus.
(Karel Marx, „Vítězství kontrarevoluce ve Vídni“,Neue Rheinische Zeitungčís. 136 ze 7. listopadu 1848)
[https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/clanky/111848e.html]

„Nesmějí vystupovat proti takzvaným výstřelkům, exemplárním projevům pomsty lidu na nenáviděných jednotlivcích nebo veřejných budovách, jež jsou spojeny s nenávistnými vzpomínkami, musí tyto projevy nejen trpět, nýbrž sami se ujmout jejich vedení.“
(Karel Marx a Bedřich Engels, „Provolání ústředního výboru ke Svazu komunistů“, Březen 1850)
[https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1850/031850b.html] Continue reading

Posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek | Tagged , | Comments Off

Kurdistán?

kurdish-women-fighters| Čeština | English | Français |

Čtenářům zde k přečtení doporučujeme text „Kurdistán“, jehož spoluautorem je Gilles Dauvém a který vyšel francouzsky na blogu DDT21 [https://ddt21.noblogs.org/?page_id=324]. Tento článek se dotýká klíčových otázek „Revoluce v Rojavě“ jako jsou ozbrojování, nacionalismus, každodenní život, společenská struktura, milice a role žen, enthusiasmus libertariánských kruhů, kritika státu atd.

Máme jen jedinou výhradu ohledně staré známé slabiny: autoři nechápou hluboce kapitalistickou odstatu demokracie, nevidí toto její jádro za různými formami, které na sebe bere, ať už se prezentuje jako „buržoazní“ nebo „dělnická“, parlametní nebo přímá… Demokracie je negací třídního antagonismu v praxi, rozpuštění revoluční třídy v buržoazní entitě lidu či národa. Konec konců se vždycky jedná o diktaturu kapitálu, diktaturu míry zisku, diktaturu zhodnocující se hodnoty a je jedno, jestli se tak děje v ekonomické struktuře která je „protekcionistická“, „volnotržní“ nebo „samosprávná“. Continue reading

Posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek | Tagged , | Comments Off

« J’ai vu le futur, et ça fonctionne. » – Questions critiques pour les partisans de la révolution au Rojava

219| Čeština | English | Français |

L’histoire des luttes de classe foisonne d’une multitude d’impostures ; une des dernières en date, après l’imposture sandiniste au Nicaragua, étant celle qui sévit depuis une vingtaine d’années et qui agite le bocal du petit milieu gauchiste et altermondialiste en mal d’exotisme, nous voulons parler de l’imposture zapatiste au Chiapas. D’autres impostures très célèbres jalonnent notre histoire, impostures creusées dans notre chair, la chair de nos frères et sœurs révolutionnaires qui sont tombés sous les coups des exploiteurs et de leurs sbires, impostures édifiées sur la répression de nos mouvements de lutte, de nos tentatives d’abolition de l’état des choses existant, de l’ordre actuel, de l’ordre capitaliste.

Ils n’étaient en effet pas lourds dans les années 1920 à dénoncer l’imposture du « paradis socialiste », le mythe de la « patrie du prolétariat », le « mensonge déconcertant » du « socialisme dans un seul pays », de « l’avenir radieux » et de « la société harmonieuse » ; il y eut peu d’Otto Rühle et de KAPD pour dénoncer toute cette mascarade. C’est par convois entiers que d’imposantes délégations d’intellectuels, de journalistes, de cadres militants, de syndicalistes débarquèrent en URSS pour voir de leurs yeux vus toute cette « beauté », puis repartirent chanter les louanges de ce nouveau « régime révolutionnaire ».

Puis ce furent la Chine, l’Albanie, le Vietnam, Cuba… qui servirent de modèle à des générations d’idiots utiles qui crurent qu’un simple ravalement de façade en rouge suffirait à faire disparaître la misère et l’exploitation. Il n’y a pas de pire aveugle, de pire sourd que celui qui ne veut pas voir, ne pas entendre. Il n’y a pas de pire social-démocrate, et donc de partisan de l’ordre capitaliste, que celui qui considère de simples réformes (toutes « radicales » qu’elles puissent apparaître) comme l’essence d’un processus révolutionnaire qui devra en fait transformer la société et l’être humain de fond en comble sur les ruines du monde ancien, du monde de la valeur, de la marchandise, du travail salarié et de l’argent.

Si nous mettons l’accent sur toutes ces impostures qui ont vidé la substance subversive des mouvements réels de lutte de notre classe, nous tenons évidemment à ne pas amalgamer ces derniers avec les structurations idéologiques qui parlent en leur nom, qui prétendent les représenter, mais qui en dernière instance n’ont d’autre souci que de les encadrer, de les récupérer et donc de les liquider. Nous ne confondons pas le mouvement social connu sous le nom de la « Commune de Paris » et le gouvernement qui prit le même nom, nous ne confondons pas non plus le processus révolutionnaire qui se développa durant la vague de lutte des années 1917-21 en Russie, en Ukraine, en Allemagne, en Hongrie, etc. avec les différents partis et syndicats sociale-démocrates, libertaires, bolcheviks ou autres, bref tous ces partis bourgeois à destination du prolétariat, qui n’ont eu de cesse que de renforcer et d’élargir les limites et les faiblesses de nos luttes. De la même façon, et sans pour autant considérer toutes ces luttes de notre classe comme étant d’une importance égale et comparable, nous ne confondons pas l’EZLN avec la lutte des prolétaires agricoles au Mexique, ni le PKK/PYD avec la lutte au Kurdistan.

Nous présentons donc ici trois textes qui participent de ce processus de rupture d’avec la vision romantique de la « campagne de solidarité » envers la « Révolution au Rojava » :

  1. « J’ai vu le futur, et ça fonctionne. » – Questions critiques pour les partisans de la révolution au Rojava : il s’agit d’un texte publié initialement sur le blog de Libcom, et qui aborde succinctement quelques questions essentielles comme la place des femmes, le rôle de la police, les rapports de travail salarié, la religion, les alliances stratégiques, la finalité révolutionnaire ;
  2. PKK, Confédéralisme Démocratique et Absurdités – Juraj Katalenac : il s’agit d’un texte publié par des militants qui s’expriment essentiellement en croate et ont donné à leur structure le nom de Svjetska Revolucija (« Révolution mondiale ») – nous avons traduit ces deux textes en français et en tchèque ;
  3. Kurdistan ? : ce texte co-écrit par Gilles Dauvé aborde également des questions essentielles telles que l’armement, le nationalisme, la vie quotidienne, la structure sociale, les milices et le rôle des femmes, l’enthousiasme des milieux libertaires, la critique de l’Etat, etc. – nous avons aussi assumé la traduction tchèque de ce texte. Continue reading
Posted in Blog - french, Français, Maghreb - Machrek | Tagged , | Comments Off

PKK, Confédéralisme Démocratique et Absurdités – Juraj Katalenac

international-us-turkey-kurds| Čeština | English | Français |

Nous publions ici un texte critique à propos du PKK et du « Confédéralisme démocratique » que nous avons traduit en français et en tchèque, émanant de militants qui s’expriment essentiellement en croate et qui ont donné à leur structure le nom de Svjetska Revolucija (« Révolution mondiale »). Nous connaissons peu de choses sur ce groupe et il nous est linguistiquement difficile d’approfondir plus avant notre connaissance de leurs positions programmatiques.

Néanmoins dans un document de base publié en croate qui développe toute une série d’affirmations intéressantes, il y en a une en particulier que nous tenons ici à critiquer succinctement, il s’agit de leur position sur « le terrorisme » lorsque ces camarades affirment : « Le terrorisme n’est pas une méthode de lutte de la classe ouvrière. Il prône l’action secrète d’une petite clique en totale contradiction avec la défense de la violence de classe qui relève de l’action de masse consciente et organisée du prolétariat. » [https://www.svjetskarevolucija.org/osnovni-stavovi/]

Nous ne sommes pas du tout d’accord avec cette position qui laisse la porte grande ouverte au pacifisme au nom du « Grand Soir » à venir, sous prétexte qu’ici et maintenant « les masses ne sont pas prêtes », comme l’ont éructé depuis des décennies les sociale-démocrates de tous poils pour mieux désarmer notre lutte. Il n’y a pas de « terrorisme » en soi ! Toute action, toute pensée sont essentiellement déterminées par leur contenu de classe et le rapport social dominant ; il y a donc bien un terrorisme de classe et celui-ci se décline suivant la nature du programme qu’il contient et qui le porte.

Il y a donc d’un côté un terrorisme bourgeois, patronal, capitaliste, contre-révolutionnaire : c’est le terrorisme permanent de la quotidienneté de notre mise au travail forcé, c’est la répression policière et militaire (et syndicale) pour écraser nos grèves, nos luttes, nos espoirs, et c’est aussi le terrorisme de la boucherie meurtrière sur les champs d’horreur des guerres bourgeoises, etc.

Mais, et en opposition radicale à ce terrorisme contre-révolutionnaire, il y a aussi un terrorisme prolétarien, révolutionnaire, humain : c’est le sabotage permanent par notre classe des outils de l’exploitation, de l’aliénation, de l’oppression et de la domination, c’est l’organisation même minoritaire de l’action directe, c’est-à-dire sans intermédiaires, sans médiations, c’est la destruction de ce qui nous détruit pour l’abolition définitive, l’éradication totale des cause mêmes de notre misère.

Pour terminer cette petite présentation et cette critique fraternelle, nous tenons à réaffirmer les positions de toujours du mouvement communiste (quelques bon vieux « bijoux » programmatiques !) vis-à-vis de la nécessaire violence révolutionnaire pour en finir une fois pour toute avec ce vieux monde :

« Les massacres sans résultats […], le cannibalisme de la contre-révolution elle-même convaincront les peuples que pour abréger, pour simplifier, pour concentrer l’agonie meurtrière de la vieille société et les souffrances sanglantes de l’enfantement de la nouvelle société, il n’existe qu’un moyen : le terrorisme révolutionnaire. »
(Karl Marx, « Victoire de la contre-révolution à Vienne », La Nouvelle Gazette Rhénane n° 136, 7 novembre 1848)
[https://www.marxists.org/francais/marx/works/1848/11/km18481107.htm]

« Bien loin de s’opposer aux prétendus excès, aux exemples de vengeance populaire contre des individus haïs ou des édifices publics auxquels ne se rattachent que des souvenirs odieux, il faut non seulement tolérer ces exemples, mais encore en assumer soi-même la direction. »
(Karl Marx – Friedrich Engels, « Adresse du Comité Central à la Ligue des Communistes », Londres, mars 1850)
[https://www.marxists.org/francais/marx/works/1850/03/18500300.htm] Continue reading

Posted in Blog - french, Français, Maghreb - Machrek | Tagged , | Comments Off

Kurdistan ?

kurdish-women-fighters| Čeština | English | Français |

Nous recommandons la lecture critique du texte « Kurdsitan ? » coécrit par Gilles Dauvé et publié sur le blog DDT21. [https://ddt21.noblogs.org/?page_id=324]. Ce texte aborde des questions essentielles concernant la « Révolution au Rojava », telles que l’armement, le nationalisme, la vie quotidienne, la structure sociale, les milices et le rôle des femmes, l’enthousiasme des milieux libertaires, la critique de l’Etat, etc.

Nous émettons néanmoins un important bémol quant à la bonne et vieille même faiblesse et confusion qui est de ne pas saisir la nature fondamentalement capitaliste de la démocratie, au delà des diverses formes qu’elle se donne, que celle-ci se présente, suivant les époques et les situations sociales, comme « bourgeoise » ou « ouvrière », parlementaire ou directe… La démocratie, c’est la négation en actes de l’antagonisme de classe, c’est la dilution de la classe révolutionnaire dans une entité bourgeoise qu’est le peuple et/ou la nation, c’est in fine toujours la dictature du capital, la dictature du taux de profit, la dictature de la valeur qui se valorise, peu importe que celle-ci se réalise dans une structure économique « protectionniste », « libre-échangiste » ou « autogestionnaire »… Continue reading

Posted in Blog - french, Français, Maghreb - Machrek | Tagged , | Comments Off

“I have seen the future and it works.” – Critical questions for supporters of the Rojava revolution

219| Čeština | English | Français |

The history of class struggles is teeming with a vast number of impostures; one of the most recent after the Sandinistas’ imposture in Nicaragua is that prevailing since twenty years and shaking the leftist and alter-globalization small milieu short of exoticism, we are referring to the Zapatista’s imposture in Chiapas. Our history is punctuated with other very famous impostures, which were dug into our flesh, the flesh of our revolutionary brothers and sisters who fell under the blows of the exploiters and their henchmen, impostures built on the repression of our struggle movements, of our attempts to abolish the existing state of things, the current order, the capitalist order.

They indeed were not much in the 1920s to denounce the imposture of the “socialist paradise”, the myth of the “proletariat’s homeland”, the “big lie” of “socialism in one country”, “the bright future” and “harmonious society”; there were not a lot of Otto Rühle and KAPD to denounce this whole masquerade. Whole convoys of an imposing number of delegations made of intellectuals, journalists, activists, unionists arrived in the USSR to see with their own eyes all this “beauty”, and then returned home to sing this new “revolutionary regime’s” praises.

And then it was China, Albania, Vietnam, Cuba… that served as a model for generations of useful idiots who believed that to simply restore the façade and paint it in red would be enough to remove misery and exploitation. There are none so blind or deaf as those who will not see or hear. There are none so Social Democrat and therefore being in favour of the capitalist order as those who believes that simple reforms (whether “radical” they may appear) are the essence of a revolutionary process that will in fact completely transform the society and the human being on the ruins of the old world, the world of value, commodity, wage labour and money.

If we focus on all these impostures that have emptied the subversive substance of the real movements of struggle of our class, we obviously do not want to mix the latter with the ideological structuring which speak on their behalf and which claim to represent them, but which ultimately have no other concern than to supervise, contain, hijack and thus to liquidate them. We do not confuse the social movement known as the “Paris Commune” and the government that took the same name, we do not confuse either the revolutionary process that developed during the wave of struggle of the years 1917-21 in Russia, Ukraine, Germany, Hungary, etc. with the various Social Democratic parties and unions, whether they are libertarian, Bolshevik or others, in short all these bourgeois parties for the proletariat, which didn’t rest until strengthening and expanding the limits and weaknesses of our struggles. In the same way, and without considering all the struggles of our class as being of an equal and comparable importance, we do not confuse the EZLN with the struggle of agricultural proletarians in Mexico or the PKK/PYD with the struggle in Kurdistan.

We therefore present here three texts that participate in this process of rupture with the romantic vision of “solidarity campaign” towards the “Rojava Revolution”:

  1. “I have seen the future and it works.” – Critical Issues for the supporters of the revolution in Rojava is a text published initially on the Libcom blog, which succinctly addresses some key issues such as the place of women, the role of the police, the wage labour relations, religion, strategic alliances, revolutionary purpose;
  2. PKK, Democratic Confederalism, and Nonsense – Juraj Katalenac is a text published by militants who mainly speak Croatian and gave to their structure the name Svjetska Revolucija (“World Revolution”) – we have translated both these texts in French and Czech;
  3. Kurdistan? is a text co-written by Gilles Dauvé which also addresses key issues such as armament, nationalism, daily life, social structure, women militias and role, enthusiasm of libertarian circles, critique of the State, etc. – we have also assumed the Czech translation of this text. Continue reading
Posted in Blog - english, English, Maghreb - Mashrek | Tagged , | Comments Off

PKK, Democratic Confederalism, and Nonsense – Juraj Katalenac

international-us-turkey-kurds| Čeština | English | Français |

We publish here a critical text about PKK and the “Democratic Confederalism” (which we have translated into French and Czech) from militants who mainly express themselves in Croatian and gave to their structure the name SvjetskaRevolucija (“World Revolution”). We don’t know much about this group and it is linguistically difficult for us to further deepen our knowledge of their programmatic positions.

However, in a basic document of theirs, published in Croatian, developing a series of interesting affirmations, there is one in particular that we want to briefly criticize here. It’s their position on “terrorism” when those comrades say: “Terrorism is not a method of struggle of the working class. It advocates secret action of a small clique in total contradiction with the defence of class violence, which derives from the class-conscious and organized mass action of the proletariat.” [https://www.svjetskarevolucija.org/osnovni-stavovi/]

We don’t agree at all with this position which leaves the door wide open to pacifism in the name of the “Great Night”, the revolution to come under the pretext that here and now “the masses are not ready”, as social democrats of all kinds have eructated since decades to better disarm our struggle. There is no “terrorism” in itself! Every action, every thought is essentially determined by its class content and the dominant social relations; there is therefore indeed a class terrorism which appears in a variety of forms (and essences) according to the nature of the program it contains and that carries it.

There is therefore on one hand a bourgeois, employers’, capitalist, counterrevolutionary terrorism: it’s the permanent terror of everyday nature in our forced labour, it’s the police and military (and the union one) repression to crush our strikes, our struggles, our hopes, and it’s also the terror of the murderous slaughter on fields of horror of the bourgeois wars, etc.

But, and in radical opposition to this counterrevolutionary terrorism, there is also a proletarian, revolutionary, human terrorism: it’s the permanent sabotage by our class of the tools of exploitation, alienation, oppression and domination, it’s the organization even minority one of direct action, that is to say, without intermediaries, without mediation, it’s the destruction of what destroys us for the final abolition, the total eradication of the very causes of our misery.

To conclude this short presentation and fraternal critique, we want to reaffirm the lifelong positions of the communist movement (some good old programmatic “jewels”) vis-à-vis the necessary revolutionary violence to put an end once and for all with this old world:

The purposeless massacres [], the very cannibalism of the counterrevolution will convince the nations that there is only one way in which the murderous death agonies of the old society and the bloody birth throes of the new society can be shortened, simplified and concentrated, and that way is revolutionary terror.
(Karl Marx, “The Victory of the Counter-Revolution in Vienna”, NeueRheinischeZeitung No. 136, November 6th, 1848)
[https://www.marxists.org/archive/marx/works/1848/11/06.htm]

Far from opposing the so-called excesses – instances of popular vengeance against hated individuals or against public buildings with which hateful memories are associated – the workers’ party must not only tolerate these actions but must even give them direction.
(Karl Marx and Frederick Engels, “Address of the Central Committee to the Communist League”, London, March 1850)
[https://www.marxists.org/archive/marx/works/1847/communist-league/1850-ad1.htm] Continue reading

Posted in Blog - english, English, Maghreb - Mashrek | Tagged , | Comments Off

Kurdistan?

kurdish-women-fighters| Čeština | English | Français |

We recommend the critical reading of the text “Kurdistan?” co-written by Gilles Dauvé and initially published in French on the blog DDT21. [https://ddt21.noblogs.org/?page_id=324]. This text addresses key issues about the “Rojava Revolution” such as armament, nationalism, daily life, social structure, women militias and role, enthusiasm of libertarian circles, critique of the State, etc.

Our only important reservation concerns the same good old weakness and confusion in not grasping the fundamental capitalist nature of democracy, beyond the various shapes it equips itself, whatever it presents itself as a “bourgeois” or a “workers” one, as a parliamentary or a direct one… Democracy is the negation in acts of class antagonism, it’s the dilution of the revolutionary class into a bourgeois entity that is the people and/or the nation, it’s ultimately always capital’s dictatorship, the dictatorship of the rate of profit, the dictatorship of the value valorising itself, no matter if this one is realized in a “protectionist”, a “free-market” or a “self-management” economic structure… Continue reading

Posted in Blog - english, English, Maghreb - Mashrek | Tagged , | Comments Off

Rojava: la Guerra Popular, no es la Guerra de Clases

B0e8OhmIEAAaM2b| Čeština | English | Français | Español |

El texto “Rojava: la Guerra Popular, no es la Guerra de Clases”, que puedes leer más abajo, representa una contribución de la “Tendencia Comunista Internacionalista” (TCI) al debate surgido después de mucha semanas entre algunos militantes que se reivindican de la “lucha anticapitalista”. Los puntos centrales de esta discusión giran en torno a los actuales acontecimientos en Kurdistán occidental: Rojava.

Incluso, si de manera general no estamos de acuerdo con el contenido ideológico de la TCI (a pesar de ciertas posiciones y referencias programáticas comunes), sin embargo hemos decidido publicar este texto y traducirlo en checo y en francés partiendo de la versión original inglesa, porque compartimos la defensa de las posiciones internacionalistas que aquí se abordan.

El Estado no es simplemente una estructura constituida por un gobierno, una policía, un ejército, junto a un aparato administrativo; el Estado, como el movimiento comunista lo ha entendido, es una relación social, la materialización del orden del mundo capitalista, poco importa si su legitimidad está basada en las asambleas parlamentarias o comunitarias. Así pues, si el PKK y sus compinches del PYD reivindican que no buscan crear un Estado, es solamente porque en realidad ellos representan ya al Estado, debido al papel práctico e ideológico que ellos juegan en el Rojava. Eso a lo que algunos partidarios del PKK llaman muy acertadamente “un Estado sin Estado”, es decir, un Estado que no se territorializa obligatoriamente en la forma de un Estado-Nación, pero que al final constituye todavía un Estado en ese sentido, donde las relaciones sociales capitalistas, la propiedad privada, no son puestas fundamentalmente en cuestión.

A diferencia de los euro-centristas de todo pelaje y otros seguidores de la división del mundo entre “países centrales” (que son los únicos de donde podrá surgir la chispa que encenderá la hoguera de la revolución) y por otra parte los de la “periferia” del capitalismo, nosotros no dudamos de que haya un movimiento proletario en Rojava (como en toda la región del Medio Oriente, lo cual es uno de los desacuerdos de fondo que tenemos con las posiciones de la TCI en general), un movimiento que a pesar de sus debilidades pretende, aunque sólo parcialmente, la emancipación de la clase obrera, y que en ese sentido forma parte integral del movimiento proletario mundial que participa en la abolición del capitalismo y en la creación de una comunidad humana real – el comunismo. Sin embargo ni el PKK ni el PYD representan ese movimiento y esto a pesar de sus proclamaciones aparentemente pro-socialistas y en favor de ese fetiche a la moda que es la democracia directa (a través del supuesto “cambio político” del PKK, que ha adoptado el “confederalismo democrático”, el “comunalismo” y el “municipalismo” tan estimado por toda una sarta de “libertarios proudhonianos” a través del mundo). Y si algunos pretendidos revolucionarios continúan apoyándolos sin crítica alguna (o adoptando un “apoyo crítico” al puro estilo de Trotski), ellos se harán cómplices de sepultar ese frágil movimiento, de la misma manera que ocurrió con el apoyo al Frente Popular en España en 1936. Continue reading

Posted in Blog - other languages, Español, Other languages | Tagged , | Comments Off