TŘÍDNÍ VÁLKA # CLASS WAR # GUERRE DE CLASSE

Verze pro tisk

Historický kolaps toho modelu správy kapitálu, který se mimo jiné rozvinul ve východní Evropě během několika desetiletí kontrarevoluce, vyústil v rozpuštění a konec existence SSSR jako imperialistického bloku. Od té doby musel proletariát v tomto regionu, stejně jako jinde na světě, podstoupit četné nové útoky na podmínky svého přežívání. Zároveň se však zbavil jistého množství iluzí podporovaných propagandou Západu, propagandou, která do omrzení do nebe vychvalovala jiný model správy kapitalismu, který měl být „lidštější“, „svobodnější“. Onen chvástavý „svět míru a harmonie“, tento nový ráj zaslíbený „užitečným idiotům“ ve chvíli, kdy padla železná opona a zpečetila tak konec „bipolárního světa“, všechny tyto iluze se tříští na kousky.

Evropou znovu hlasitě zní dupot vojenských bot, děla jsou nabita, bombardéry naloženy vražednými náboji a bombami, střely míří své nukleární hlavice na budoucí cíle: po válečných konfliktech, které v průběhu minulého čtvrt století v lokálním měřítku a podle okolností způsobily neklid v Jugoslávii, Gruzii, Čečensku, Dagestánu, Osetii atd., dozrávají nyní na Ukrajině předpoklady pro novou válku, o mnoho rozsáhlejší a s nedozírnými mezinárodními následky, a to stále intenzivněji.

Ukrajina zmítaná už čtyři měsíce mohutnými nepokoji, které se zrodily z úrodné půdy hlubokých rozporů určujících pro každou třídní společnost a z jejich konkrétních projevů: hladových mezd, restrukturace, propouštění, privatizace, škrtů v oblasti sociálního zabezpečení, jež bylo pozůstatkem „socialistické éry“ atd. Jistě, ona sociální hnutí (jako všechny boje, které se rozvíjí v současné době) si s sebou nesou pečeť nedostatečného rozchodu s nynějšími manažery společenského vztahu i s jejich budoucími náhradníky. Jejich politická vyjádření a jejich vědomí se zdá být tak slabé a falešné… Ale revolucionáři nemohou jednoduše pohrdavě a povýšenecky smést obsah těchto událostí ze stolu. Continue reading →

Verze pro tisk

Masové protesty na Ukrajině zažehnuté tím, že prezident Janukovyč nepodepsal asociační dohodu a dohodu o volném obchodu s EU, již trvají více než tři měsíce a vygradovaly do nacionalistické hysterie, do hrození zbraněmi jak z ruské strany, tak i ze strany protesty posilněné většinou západně orientované ukrajinské opozice. Například neofašistická strana Svoboda, které vyšla z protestů posilněna díky své organizovanosti nejen na barikádách Majdanu, a která získala v nové vládě pět ministerských funkcí, včetně náměstka premiéra a generálního prokurátora, by ráda pozici Ukrajiny pojistila vstupem do NATO a obnovením jaderného arzenálu. Takto rozdaná partie, která balancuje na hraně otevřeně válečného konfliktu, by mohla být počátkem globální válečné destrukce formujících se imperialistických bloků, jež by byly vystavěny nad již existujícími spojenectvími.

Pro Rusko může být podpora ruskému nacionalismu na východní Ukrajině a obsazení Krymu součástí rozsáhlejší geopolitické hry, s kterou tak obnovuje svou nedávno pošramocenou pozici imperialistické mocnosti, přesněji řečeno ztrátu svého vlivu v Libyi (kde díky Kaddáfího pádu, v němž se angažovaly západní mocnosti, přišlo Rusko o možnou námořní základnu) a potencionální možnost ztráty poslední ruské námořní základy ve Středozemním moři v syrském Tartusu, pokud by byl Ruskem a Iránem podporovaný Assad poražen. Vývoj ohledně Krymu tak může pokračovat podle stejného scénáře jako v případě obsazení oblastí Jižní Osetie či Abcházie. Může se též jednat o taktiku, jak dostat do čela ukrajinského státu elementy jako je nyní zdiskreditovaná Tymošenková, které se již v minulosti projevily jako schopné se s Putinem domluvit. Ukrajinská buržoazie lobuje u EU a USA za silnou reakci vůči Rusku, avšak EU hlavně díky Německu a jeho ekonomickým zájmům a energetickým potřebám patrně fakticky zůstane u bezzubých verbálních hrozeb. K odpálení pomyslného sudu se střelným prachem tak bude potřeba kroků a konspirací USA a samotného Ruska, patrně skrze vytěžení nacionalistických bojůvek, kterých je na obou stranách až příliš.

Tak či tak, jedno je zcela jasné. Nacionalistická hysterie a směřování celého vývoje poukazují na to, že proletariát – kolektivní námezdně pracující – v tomto ději hraje roli komparsu neschopného vyjádřit své vlastní zájmy a svůj odpor být mobilizován za zájmy národní buržoazie jako potencionální potrava pro děla. Continue reading →