Το μόνο που μας προσφέρει αυτή η κοινωνία είναι ένας καθημερινός πόλεμος για την επιβίωση, στον οποίον δεν είμαστε παρά εργατική δύναμη και καταναλωτές. Ασφαλώς, εμφανίζεται με περιτύλιγμα όμορφα λόγια για τις αξίες των πολιτών, τις ανάγκες της χώρας και της οικονομίας, τις τάσεις της μόδας και το λάιφ στάιλ που μας πιπιλίζουν καθημερινά τα ΜΜΕ, πολιτικοί, επιστήμονες, celebrities… Ρούχα-μάρκες, το καινούριο κινητό και τηλεοράσεις πλάσμα, αυτοκίνητο με δάνειο και υποθήκη στο σπίτι, έξοδος του σαββατόβραδου, αγαπημένες τηλεοπτικές σειρές και οικογενειακές εξορμήσεις σε καταναλωτικά κέντρα, είναι επαρκή υποκατάστατα για μια πραγματική ανθρώπινη ζωή; Είναι όλα αυτά όσα επιθυμούμε και ό,τι πραγματικά θέλουμε;
| Čeština | English | Français | Português |
„Začala třídní válka. Před Mac Cormicovou továrnou bylo včera zastřeleno několik dělníků. Jejich krev volá po pomstě! Už není možné pochybovat. Divoké bestie, které nám vládnou žízní po krvi pracujících! Ale pracující nejsou jateční dobytek. Na bílý teror odpoví rudým terorem. Je lépe zemřít, než živořit v bídě! Střílejí-li po nás z kulometů, odpovězme tak, aby si to naši páni dlouho pamatovali. Situace nás nutí chopit se zbraní! Včera večer, zatímco ženy a děti oplakávaly své manžely a otce, kteří padli kulkami vrahů, nalévali si boháči ve svých přepychových sídlech plné sklenice a pili na zdraví banditů společenského pořádku… Ženy a děti, osušte slzy! Vzhůru, otroci! Ať žije povstání!“
Parsons a Spies – Chicagští mučedníci
Tak v roce 1886 v Chicagu odpovídali kapitalistickým bestiím, které bez jakýchkoli skrupulí s výjimkou těch týkajících se jejich zisku, vyhazovali tisíce dělníků na dlažbu. Continue reading
| Čeština | English | Français | Português |
“A guerra de classes começou. Trabalhadores foram fuzilados ontem na frente do estabelecimento Mac Cormick. O sangue deles grita por vingança! A dúvida já não é possível. As bestas selvagens que nos governam estão ávidas pelo sangue dos trabalhadores! Mas os trabalhadores não são gados de matadouro. Ao terror branco, responder com o terror vermelho. É melhor morrer que viver na miséria! Posto que nos metralham, respondamos de maneira que os nossos patrões guardem a lembrança por muito tempo. A situação faz tomar as armas um dever! Ontem à noite, enquanto as mulheres e as crianças choravam os seus maridos e os seus pais caídos sob as balas dos assassinos, os ricos enchiam os seus copos e bebiam, nas suas suntuosas residências, à saúde dos bandidos da ordem social… Sequem as vossas lágrimas mulheres e crianças que choram! Escravos, elevem os corações! Viva a insurreição!”
Parsons e Spies – “Mártires de Chicago”
Aí está como, em 1886, em Chicago, os trabalhadores já nos mostravam como responder aos monstros capitalistas que, sem escrúpulos, exceto o de aumentar os seus lucros, lançam milhares de trabalhadores sobre o precipício sem nenhum recurso. Continue reading
| Čeština | English | Français | Português |
« La guerre de classe est commencée. Des ouvriers ont été fusillés hier devant l’établissement Mac Cormick. Leur sang crie vengeance ! Le doute n’est plus possible. Les bêtes fauves qui nous gouvernent sont avides du sang des travailleurs ! Mais les travailleurs ne sont pas du bétail d’abattoir. A la terreur blanche, ils répondent par la terreur rouge. Mieux vaut mourir que vivre dans la misère ! Puisqu’on nous mitraille, répondons de manière que nos maîtres en gardent longtemps le souvenir. La situation nous fait un devoir de prendre les armes ! Hier soir, pendant que les femmes et les enfants pleuraient leurs maris et leurs pères tombés sous les balles des assassins, les riches emplissaient leurs verres et buvaient, dans leurs somptueuses demeures, à la santé des bandits de l’ordre social… Séchez vos larmes femmes et enfants qui pleurez ! Esclaves, haut les cœurs ! Vive l’insurrection ! »
Parsons et Spies – « Martyrs de Chicago »
Voilà comment, en 1886, à Chicago, les ouvriers nous montraient déjà comment répondre aux monstres capitalistes qui, sans scrupules, sauf celui d’augmenter leurs profits, jettent des milliers d’ouvriers sur le pavé sans aucune ressource. Continue reading
| Čeština | English | Français |
Je to už čtvrt století, kdy 7. března 1991 začalo povstání iráckých proletářů proti válce a ukázalo proletariátu celého světa jedinou možnou cestu jak se jednou provždy zbavit válek. Na druhé straně společenské barikády, jako vždycky, jednaly všechny světové síly kapitálu jako jeden muž, aby zlikvidovaly autonomii naší třídy. Dnes, o dvacet pět let později, válka v tomto regionu zuří dál (v Iráku, Sýrii, Kurdistánu atd.) a všechny buržoazní a etatistické síly více či méně spojené v rozličné koalice (Turecko, Irán, monarchie Golfského zálivu, USA, Rusko, Evropská Unie, Islámský stát, nacionalistické organizace atd.) se víc než kdy předtím mobilizují, aby rozdrtily naši třídu – buď přímo a velmi prozaicky pod deštěm bomb, nebo nepřímo tím, že její boj proti bídě a vykořisťování redukují na x-tou reformu kapitalistických společenských vztahů.
Při příležitosti tohoto výročí znovu publikujeme dva texty, které bilancují mimořádný boj, který v Iráku vzplanul a ukončil tak takzvanou válku v Perském zálivu. Text „Deset dnů, které otřásly Irákem“ poprvé vyšel v roce 1991 a představoval jeden z prvních zdrojů informací v angličtině o povstání v jižním Iráku a v Kurdistánu. Později byl publikován v časopise dnes již neexistující skupiny Wildcat. Druhý text „Dodatečné poznámky o iráckém povstání v březnu 1991“ publikovaný Komunistickou internacionalistickou skupinou (IKS) se pokouší popsat poučení, které si lze z těchto bojů vzít. Mimochodem, pozornosti našich čtenářů doporučujeme i další texty, které IKS publikovala před, během a po válce v Perském zálivu – odkrývají celé bohatství třídního boje v této oblasti.
Rádi bychom zdůraznili především poučení vyvstávající z povstání v Sulajmániji. Tehdy, když se již povstání stalo faktem, šlo o to – stejně jako ve všech povstáních naší třídy během dějin – jak rozvinout revoluci do všech aspektů společenského života a jak se vyhnout tomu, aby byla sociální revoluce konfiskována tím, že se transformuje prostě v politickou „revoluci“, v pouhou výměnu vlády. Události v Iráku neukazují jen na reálnost rozporu kapitalismus versus komunismus, ale také odhalují jeho budoucnost. Všude sílí nelidskost kapitalismu. Jako alternativa ke skutečné krizi kapitalismu se všude nabízí válka. A všude se musí rozvinout a narýsovat komunistická reakce na permanentní diktaturu kapitalistických společenských vztahů. Continue reading
| Čeština | English | Français |
It was a quarter of a century ago, on March 7th, 1991, when the proletarian uprising in Iraq against war showed to the world proletariat the only way forward to eliminate wars forever. As always, on the other side of the social barricade, all the global forces of Capital acted as one body to liquidate the autonomy of our class. Today, twenty-five years later, the war continues to rage in the region (Iraq, Syria, Kurdistan, etc.), and more than ever all the bourgeois and state forces which are allied to a greater or lesser degree (Turkey, Iran, Gulf monarchies , USA, Russia, European Union, Islamic state, nationalist organizations…) are mobilized to crush our class, either directly and very prosaically under a shower of bombs, or more indirectly while reducing its struggle against misery and exploitation to an umpteenth reform of the capitalist social relations.
On the occasion of this anniversary we republish two texts which look back to the extraordinary struggles that set Iraq on fire and put an end to the so-called “Gulf War”. The text “Ten days that shook Iraq” has been published in 1991 and represented then one of the first sources of information in English on the uprisings in southern Iraq and Kurdistan. It was later published in the magazine of the defunct group Wildcat. The second text “Additional notes on the insurrection of March 1991 in Iraq”, published by the Internationalist Communist Group (ICG), tries to draw some lessons from these struggles. By the way we recommend the reading of the countless texts published by the ICG before, as well as during and after the “Gulf War”, texts which contain and reveal the whole richness of the class struggles in the region.
We especially insist on the lessons drawn from the insurrection in Sulaymaniyah. What was at stake, as always, was how to develop the revolution in all aspects of social life once this insurrection had been accomplished, and how to avoid the confiscation of the social revolution by its transformation into a simple political “revolution”, a simple change of government. What happened in Iraq does not only show the reality of the contradiction capitalism vs. communism, but also its future. Capitalist inhumanity is developing everywhere. Everywhere war presents itself as an alternative to the current capitalist crisis. And everywhere a communist response to the permanent dictatorship of capitalist social relations will inevitably emerge and develop. Continue reading
| Čeština | English | Français |
C’était il y a un quart de siècle, le 7 mars 1991 : le soulèvement prolétarien en Irak contre la guerre a montré au prolétariat du monde entier la seule voie à suivre pour éliminer à jamais les guerres. Comme toujours, de l’autre côté de la barricade sociale, toutes les forces mondiales du Capital ont agi comme un seul corps pour liquider l’autonomie de notre classe. Aujourd’hui, vingt-cinq ans plus tard, la guerre continue de faire rage dans la région (Irak, Syrie, Kurdistan, etc.), et plus que jamais toutes les forces bourgeoises et étatiques peu ou prou coalisées (Turquie, Iran, monarchies du Golfe, USA, Russie, Union Européenne, Etat Islamique, organisations nationalistes…) se mobilisent pour écraser notre classe, soit directement et très prosaïquement sous un déluge de bombes, soit plus indirectement en réduisant sa lutte contre la misère et l’exploitation en une énième réforme des rapports sociaux capitalistes.
Nous profitons de cet anniversaire pour republier deux textes qui font le bilan des luttes extraordinaires qui embrasèrent l’Irak et qui mirent fin à ladite « Guerre du Golfe ». Le texte « Dix jours qui ébranlèrent l’Irak » a été publié en 1991 et constitua une des premières sources d’information en anglais sur les soulèvements en Irak du sud et au Kurdistan. Il fut plus tard publié dans le magazine du défunt groupe Wildcat. Le second texte « Notes additionnelles à propos de l’insurrection de mars 1991 en Irak », publié par le Groupe Communiste Internationaliste (GCI), tente de tirer quelques enseignements de ces luttes. Nous recommandons au passage la lecture des innombrables textes publiés par le GCI tant avant, pendant et après la « Guerre du Golfe », textes qui recèlent et révèlent toute la richesse des luttes de classe dans la région.
Nous insistons spécialement sur les leçons de l’insurrection à Soulaymania dont l’enjeu a été, comme toujours, comment développer la révolution dans tous les aspects de la vie sociale une fois cette insurrection accomplie, comment éviter la confiscation de la révolution sociale par sa transformation en une simple « révolution » politique, un simple changement de gouvernement. Ce qui s’est passé en Irak ne montre pas seulement l’actualité de la contradiction capitalisme vs. communisme, mais son futur. Partout se développe l’inhumanité capitaliste, partout se joue la guerre comme alternative à la crise capitaliste actuelle, et partout inévitablement devra se dessiner et se développer la réponse communiste à la dictature permanente des rapports sociaux capitalistes. Continue reading
| Español | Čeština | English | Français | Galego |
Publicamos aquí unha contribución que sintetiza unha serie de discusións sobre a situación de Rojava. Este texto provén de militantes que afirman estar adheridos ao movemento anarquista arxentino, na cidade de Rosario, e foi publicado orixinalmente no seu boletín “La Oveja Negra”.
Recibimos con alegría o esforzo destes militantes na súa crítica comunista do movemento social que está a ocorrer fronte aos nosos ollos, sen caer en ilusións de estéticas ou romanticas visións demasiado a miúdo escoitadas sobre Rojava e sobre outras loitas da nosa clase.
Desafortunadamente, moi poucos textos críticos circulan na actualidade sobre a “Revolución en Rojava” e a “Cuestión Kurda”, especialmente en español (NdeAb- e en galego).
Un último e pequeno comentario: os compañeiros de La Oveja Negra atribúen erroneamente (nas notas ao pé) a realización de dous textos que de feito, só traducimos, presentamos, publicamos no noso blogue e difundimos internacionalmente. Isto tiña que ser dito.
| Español | Čeština | English | Français | Galego |
Níže publikovaný článek (ze španělského originálu jej do češtiny, angličtiny a francouzštiny přeložila Třídní válka) syntetizuje sérii kritické diskuze ohledně událostí v Rojavě. Jeho autoři se hlásí, k anarchismu, jsou z argentinského Rosaria, a text původně vyšel v jejich bulletinu La Oveja Negra (Černá ovce).
Vážíme si úsilí těchto militantů rozvinout komunistickou kritiku sociálního hnutí, které se odehrává před našima očima, aniž by sklouzávali do iluzí a módních romantických vizí, které tak často můžeme o Rojavě i dalších bojích naší třídy číst. O „rojavské revoluci“ a „kurdské otázce“ dnes koluje příliš málo kritických textů, zvláště ve španělštině.
Drobná poznámka na závěr: soudruzi z Oveja Negra nám v poznámkách pod čarou (ve španělském originále) mylně přisuzují autorství dvou textů, které jsme ve skutečnosti pouze přeložili, opatřili úvodem, zveřejnili na tomto blogu a šířili dál. Uvádíme proto věc na pravou míru…
| Español | Čeština | English | Français | Galego |
We publish here a contribution (we have also translated from Spanish to French, English and Czech) synthesizing a series of critical discussions on the events in Rojava. This text comes from militants claiming to adhere to anarchism, based in Rosario, Argentina, and it was originally published in their bulletin La Oveja Negra [The Black Sheep].
We welcome the effort of these militants in their communist criticism of the social movement that is taking place in front of our eyes, without slipping into illusions of fashionable romantic visions too often read about Rojava and other struggles of our class. Too few critical texts circulate unfortunately nowadays on the “Rojava revolution” and the “Kurdish question”, especially in Spanish.
Last small comment: the comrades of La Oveja Negra mistakenly attribute to us (in footnotes) the paternity of two texts that we have in fact only translated, presented, published on our blog and spread internationally. This had to be said…
| Español | Čeština | English | Français | Galego |
Nous publions ici une contribution (que nous avons traduite de l’espagnol en français, anglais et tchèque) qui synthétise une série de discussions critiques sur les événements au Rojava. Ce texte provient de militants se réclamant de l’anarchisme, basés à Rosario en Argentine, et publié initialement dans leur bulletin La Oveja Negra [La Brebis Galeuse].
Nous saluons l’effort de ces militants dans la critique communiste qu’ils font du mouvement social qui se déroule devant nos yeux, sans verser dans les illusions des visions romanesques à la mode trop souvent lues à propos du Rojava ou d’autres luttes de notre classe. Trop peu de textes critiques circulent hélas à ce jour sur la « révolution au Rojava » et la « question kurde », et tout particulièrement en langue espagnole.
Dernière petite remarque : les camarades de La Oveja Negra nous attribue à tort (en notes de bas de page) la paternité de deux textes que nous n’avons en fait que traduits, présentés, publiés sur notre blog et diffusés internationalement. Cela devait être dit…
| Čeština | English | Français | Português | Español |
Compañeros, proletarios de Europa y del mundo, una vez más os dicen que vuestras condiciones de vida o incluso vuestras propias vidas están amenazadas por los “extranjeros”. Estáis siendo chantajeados con nuevos recortes en los “servicios sociales” y con la amenaza de perder el trabajo… ¡Como si este no fuera el actual programa de la clase dominante! Os empujan a defender “vuestro” país, cultura, creencias, etc. ante la amenaza de la difusión de una “religión extranjera”, de una “cultura extranjera”… Como si eso significara otra cosa que la defensa de los intereses de una fracción local de la burguesía! Como si eso sirviera para algo más que mantener el orden capitalista y fortalecer la ideología dominante, que nos hace aceptar nuestra propia explotación!
Nos dividen en “blancos” y “negros” o “gitanos”, “inmigrantes” y “autóctonos”, “mujeres” y “hombres”. No importa cuántas veces hemos sufrido esto, la burguesía está siempre dispuesta a jugar con estos trucos sucios! El objetivo es separar la lucha de clases desarrollada en una parte del mundo con la de otras partes. Para separar a los proletarios entre sí, para vernos no como hermanos y hermanas de clase, sino como enemigos.
La actual ola de refugiados que asola Europa desde Siria, Irak, Somalia, Afganistán, Egipto, Ucrania, etc., es el producto del aplastamiento brutal de las luchas proletarias: huelgas, motines militares e insurrecciones. Luchas desencadenadas en respuesta a la crisis capitalista y sus diversas expresiones como los aumentos de precios de los productos básicos, los alimentos, el combustible y la vivienda, el aumento del desempleo, la caída de los salarios reales, una mayor racionalización de la producción y un aumento del control por parte del Estado que afecta al proletariado mundial.
| Čeština | English | Français | Português | Español |
Camaradas, proletários da Europa e do mundo, mais uma vez dizem que estais sob a ameaça de alguns “estrangeiros”. Estais sendo chantageados com mais cortes nos “serviços sociais” e com a perda dos vossos empregos… como se isso já não fosse o objetivo de sempre da classe dominante! E que estais ameaçados pela propagação da “religião estrangeira” e da “cultura estrangeira” e obrigados a defender “seu próprio” país, cultura, fé… etc… como se isso significasse alguma coisa que não defender os interesses de facção local do burguesia! Como se isso servisse a qualquer outra coisa que não manter a lei e a ordem capitalista e reforçar a ideologia dominante, que nos faz aceitar a nossa própria exploração!
Divididos em “brancos” e “negros” ou “ciganos”, “imigrantes” e “nativos”, “homens” e “mulheres”. Não importa quantas vezes nós sofremos isso, a burguesia está de novo pronta para outra vez usar desses truques sujos contra nós! Isso serve ao propósito de separar a luta de classes em uma parte do mundo da luta de classes em outras partes. Para separar proles de proles, para que nos consideremos uns aos outros não como irmãos e irmãs de classe, mas como inimigos.
A atual onda de refugiados que chegam à Europa da Síria, Iraque, Somália, Afeganistão, Egito, Ucrânia, etc. é um produto do esmagamento brutal das lutas proletárias: – greves, motins militares e insurreições. De lutas respondendo à crise capitalista e suas expressões sob a forma de aumento de preços dos produtos básicos, como alimentos, combustível e moradia, aumento do desemprego, redução dos salários reais, uma maior racionalização da produção e aumento do controle estatal que está afetando o proletariado em todo o mundo.
| Čeština | English | Français | Português | Español |
Camarades, prolétaires d’Europe, une fois de plus on vous dit que vos conditions de vie ou même vos propres vies sont sous la menace de quelques « étrangers ». Vous êtes victimes d’un chantage avec les nouvelles coupes budgétaires dans les « services sociaux » et la menace de perdre votre boulot… comme si ce n’était pas déjà le programme de la classe dirigeante ! Vous êtes menacés par la propagation d’une « religion étrangère » et d’une « culture étrangère » et poussés à défendre « votre propre » pays, sa culture, ses croyances, etc. comme si cela signifiait quelque chose d’autre que de défense les intérêts d’une fraction locale de la bourgeoisie ! Comme si cela servait autre chose qu’à maintenir l’ordre capitaliste et à renforcer l’idéologie dominante, qui nous fait accepter notre propre exploitation !
On nous divise en « blancs » et « noirs » ou « Rom », « immigrés » et « autochtones », « hommes » et « femmes ». Peu importe combien de fois on nous a eu avec ça, la bourgeoisie est plus que jamais prête à nous jouer de sales tours ! Cela a pour objectif de séparer la lutte de classe dans une partie du monde de la lutte de classe dans d’autres parties. Pour séparer les prolos des prolos, pour nous faire voir les uns les autres non pas comme des frères et sœurs de classe, mais comme des ennemis.
La vague actuelle des réfugiés qui déferlent sur l’Europe en provenance de Syrie, d’Irak, de Somalie, d’Afghanistan, d’Egypte, d’Ukraine, etc., est un produit de l’écrasement brutal des luttes prolétariennes : grèves ouvrières, mutineries militaires et insurrections. Luttes en réaction à la crise capitaliste et à ses diverses expressions que sont les hausses de prix des denrées de base comme la nourriture, le carburant et le logement, la hausse du chômage, la baisse des salaires réels, la poursuite de la rationalisation de la production et du contrôle accru de l’Etat qui affectent le prolétariat dans le monde entier.
| Español | Čeština | English | Français | Galego |
Publicamos aquí una contribución (hemos traducido desde español a francés, inglés y checo) que sintetiza una serie de discusiones sobre la situación de Rojava. Este texto proviene de militantes que afirman adherir al movimiento anarquista, basados en la ciudad de Rosario, Argentina, y fue publicado originalmente en su boletín La Oveja Negra.
Recibimos con alegría el esfuerzo de estos militantes en su crítica comunista del movimiento social que está ocurriendo frente a nuestros ojos, sin caer en ilusiones de estéticas o romanticas visiones demasiado a menudo escuchadas sobre Rojava y sobre otras luchas de nuestra clase. Desafortunadamente, muy pocos textos críticos circulan en la actualidad sobre la “Revolución en Rojava” y la “Cuestión Kurda”, especialmente en español.
Un último y pequeño comentario: los compañeros de La Oveja Negra atribuyen erroneamente (en las notas al pie) la realización de dos textos que de hecho, solo hemos traducido, presentado, publicado en nuestro blog y difundido internacionalmente. Esto debía ser dicho.
| Čeština | English | Français | Español |
“Los comunistas lo han soñado (en sus pesadillas)… Syriza lo ha hecho”
Esta broma bien podría resumir las lecciones programáticas de la situación que los proletarios en Grecia, nuestros hermanos y hermanas de miseria y de lucha, están experimentando. En efecto, siempre, o al menos después de las grandes campañas de la social-democracia a principios del siglo XX por la instauración del sufragio universal, -que no fue otra cosa que el encuadramiento y la aniquilación de la energía que el proletariado venía desarrollando para terminar con la miseria y la explotación-, la crítica comunista (que se expresaba bajo la etiqueta de “anarquista”, “socialista revolucionaria” u otra que no es nuestro propósito aquí) siempre denunció el circo electoral, el parlamentarismo, el gubernamental-ismo, la colaboración con las instituciones burguesas, la creencia cuasi-religiosa de que las reformas podrían mejorar la suerte de nuestra clase…
No vamos a hablar más en esta pequeña contribución sobre lo sucedido antes de la “deuda soberana griega”, ni del rescate de la “zona euro”, y mucho menos del “Grexit” tan de moda en las últimas semanas en los medios burgueses. No vamos a desarrollar más el tema de las diferentes estrategias del gobierno de Syriza con el fin de “desafiar” las instituciones financieras de la comisión europea y de la Troika. Dejaremos todos esos detalles a los fervientes adeptos de la economía política. De nuestra parte, consideramos que los comunistas no tienen que revolcarse en la biología del Capital; nuestra tarea es fundamental: ¡participar en su aniquilación! No vamos a verter sobre nosotros la “psicología” del primer ministro Tsiptras de lo que esperaba o pretendía hacer, y mucho menos vamos a pretender considerar el show-mediático y las declaraciones increíbles de su ministro de finanzas, el “dandy” playboy Varoufakis (¡autoproclamado “marxista libertario”!), así como de su camarilla de izquierdistas, sólo capaces de quejarse de la “negación de la democracia” frente a los resultados del referéndum del 5 de julio, y sobre la “diktat de la eurozona”. Lo que interesa a los comunistas, no es lo que los individuos digan de sí mismos, sino más bien lo que hacen y asumen en su práctica social…
| Čeština | English | Français | Português | Español |
Comrades, proletarians of Europe, once again you are being told that your living standards or even your very lives are under the threat from some “aliens”. You are being blackmailed with the further cuts of “social services” and with losing your jobs… as if it wasn’t already the program of the ruling class! You are threatened by spread of “foreign religion” and “foreign culture” and pushed to defend “your own” country, culture, faith… etc… as if it meant anything else then defending interests of local faction of bourgeoisie! As if it served anything else, then keeping capitalist law and order and strengthening the dominant ideology, that makes us accepting our own exploitation!
Divided to “white” and “black” or “Roma”, “immigrants” and “native”, “men” and “women”. No matter how many times we were through that, bourgeoisie is again and again ready to play these dirty tricks on us! It serves the purpose of separating class struggle in one part of the world from the class struggle in other parts. To separate proles from proles, to make us see each others not as a class brothers and sisters, but as enemies.
Current wave of refugees coming to Europe from Syria, Iraq, Somalia, Afghanistan, Egypt, Ukraine, etc. is a product of brutal crushing of proletarian struggles: – workers strikes, military mutinies and insurrections. Struggles reacting to capitalist crisis and it’s expressions in the form of rising prices of basic commodities like food, fuel and housing, rising unemployment, decline in real wages, further rationalization of production and increased state control that is affecting proletariat around the world.
| Čeština | English | Français | Português | Español |
Soudruzi, proletáři Evropy, už zase vám vykládají, že vaše životní úroveň či dokonce samotné vaše životy jsou ohrožovány jakýmisi „cizáky“. Jste vydíráni dalšími škrty v „sociálních službách“ a ztrátou vašich zaměstnání… jako kdyby to programem vládnoucí třídy již nebylo! Straší vás šířením „cizího náboženství“ a „cizí kultury“ a pohání vás k obraně „vaší vlastní“ země, kultury, víry, atd… jako kdyby to znamenalo něco jiného než obranu zájmů místní frakce buržoazie! Jako kdyby to sloužilo něčemu jinému, než udržovaní kapitalistického práva a pořádku a utužování dominantní ideologie, která nás činí ochotnými akceptovat naše vykořisťování!
Rozdělováni na „bílé“ a „černé“ či „Romy“, „přistěhovalce“ a „domácí“, „muže“ a „ženy“. Nehledě na to, kolikrát už jsme si tím prošli, buržoazie je znovu a znovu připravena na nás tyto špinavé triky vytáhnout! Slouží to účelu separovat třídní boj v jedné části světa od třídního boje v jiných částech. K separaci proletářů od proletářů, abychom v sobě navzájem neviděli své třídní bratry a sestry, ale své nepřátele.
Současná vlna uprchlíků přicházejících do Evropy ze Sýrie, Iráku, Somálska, Afghánistánu, Egypta, Ukrajiny, atd, je produktem brutálního rozdrcení proletářských bojů: – dělnických stávek, vojenských vzpour a povstání. Bojů reagujících na kapitalistickou krizi a její projevy ve formě rostoucích cen základních komodit jako jsou jídlo, palivo a bydlení, vzrůstající nezaměstnanosti, poklesu reálných mezd, další racionalizace výroby a zvýšené státní kontroly jež dopadají na proletariát po celém světě.
