Světová sociální výzva – Lidé chtějí pád tohoto systému!

cropped-carre-noir1Následující výzvu k bojkotu Světového sociálního fóra, které se na konci března 2013 konalo v Tunisku, sice zveřejňujeme teprve teď, ale to v žádném případě neznamená, že s křížkem po funuse. Střet mezi pořadateli a účastníky Fóra a těmi, jež ho odmítají, není ničím jiným, než jen jedním ze zhmotnění historického střetu mezi negací kapitalistického světa a jeho reformou a tedy zachováním. Spor okolo Fóra není v Tunisku prvním konfliktem, kdy musí proletářská vzpoura čelit pokusům reformistů o to si ji přisvojit, usměrnit a tak zabít. A není to ani konflikt poslední. Vyjasnit to, o co v tomto střetu jde, co je jeho skutečnou podstatou, je pro autory následujícího textu, tuniskou skupinu Orgány revoluční akce / Hnutí neposlušnosti (Instances d’action révolutionnaire / Mouvement Désobéissance), prvním z kroků na cestě ke zničení kapitalismu.

Jak ve svém textu zdůrazňují, Světové sociální fórum „je jen pokus přesvědčit oběti kapitalistického sytému, že základní příčinou ekonomické krize je tzv. ‚neoliberalismus‘, ‚extrémní globalizace‘, ‚finanční spekulace‘ a zadlužovaní. Jako jedinou alternativu k vykořisťování a nejistotě navrhují pouhou reformu tohoto systému, který je ve skutečnosti sám skutečnou příčinou tohoto zla. (…) [Světové sociální fórum] není ničím jiným, než x-tým reformistickým pokusem o usměrnění hněvu miliard lidí, jež se bouřící proti hladu, chudobě a nejistotě, lidí, kteří skandují jeden jediný slogan: ‚Lidé chtějí pád tohoto systému‘ (…) ‚Lidé chtějí pád kapitalismu‘.“ A pokračují: „(…) bojkotujeme toto Fórum především proto, že bojkotujeme jakékoli reformní hnutí, ať už přichází z ‘pravice’ či ‘levice’.“ Jasně se tak vymezují proti klasické a obvyklé kritice tzv. „globalizace“, jež za jediného viníka naší bídy považuje výhradně pravici. Ale ve skutečnosti, stejně jako na všech kasárenských dvorech, i ve všech továrnách a během všech kol volební frašky na celém světě na nás verbíři armády kapitálu křičí „levá, pravá, levá, pravá“ a nutí nás pochodovat v pekelném rytmu zbožní výroby a reprodukce této společnosti bídy a smrti…

Nechme však zaznít i třem výhradám ke třem bodům, které by si v textu Výzvy zasloužily vyjasnit. Ať už se jedná o to, že autoři zvolili trochu problematické či zavádějící pojmenování či o odraz neúplného rozchodu s buržoazní ideologií, následující kritika je kritika soudružská a jako taková je upřímně míněná.

Je tu jednak pojem „pseudo-demokratické státy“. Bez toho abychom popírali rozdíly mezi modely politické správy buržoazní společnosti, demokracie je samotnou podstatou kapitalistické společnosti, a nikoli jen jedna z jejích politických forem. Stavět proti sobě (skutečnou) demokracii (i tu přímou) a pseudo-demokracii (tedy přesněji diktaturu) je chybné z několika důvodů. Jednak jsou atomizovaní občané uměle sjednocení v oddělené sféře národní politiky společnou charakteristikou parlamentních, stalinistických, fašistických i islamistických států. Demokracie je organizace buržoazie jako třídy, jež se rozvíjí na základě sociálních vztahů třídní společnosti. Právě proto stojí třídní boj proti demokracii a proti státu a nemá nic společného s buržoazní politikou, politickými stranami (ať jsou z pravé či levé části politického spektra, parlamentní či neparlamentní, legální či zakázané), volbami a politickými státními převraty. A ani přívlastek „přímá“ či „dělnická“ nemůže nic změnit na z vnitřní podstaty buržoazní demokracii.

Jednak to, jakou politickou tvář na sebe buržoazní stát bere, nevyvrací, že se jedná organizaci vládnoucí třídy jako síly, jako strany pořádku, jako strany diktatury kapitálu. Stát je společenský vztah různých aparátů (vláda, parlament, policie, armáda, šéfové, odbory, politické strany, škola atd.) a různých ideologií (parlamentarismus, náboženství, pozitivismus, autoritářství atd.). Jediným skutečným obsahem buržoazního státu je být zárukou udržení třídní společnosti, kapitalistického výrobního způsobu, třídní nadvlády buržoazie jako celku, bez ohledu na to, jestli je jeho vedení liberální, konzervativní nebo obsahuje-li „progresivní“ levicové či „komunistické“ strany. Často kapitalistickou levicí proklamované heslo více demokracie (parlamentarismus a jeho přímější variace) se nejen historicky ukázalo jako nejvíce efektivní forma třídní dominance – protože se jedná o formu vládnutí s formálním posvěcením vykořisťovaných, které maskuje třídní rozdělení společnosti za rovností volebního hlasu a pomocí všech dělnických, socialistických, komunistických stran, odborů a občanských sdružení tvoří obrovskou tíhu buržoazní ideologické nadvlády – ale také prokázalo své niterní spojení s „přímou“ diktaturou, tedy s ohledem na společenské rozpory, dynamiku třídního boje, přeměny jedné v druhou – demokracie, fašismus, rudý „státní kapitalismus“ – s finálním cílem: ochrana kapitalistického panství a obrana před revoluční změnou.

Druhý bod, na který bychom rádi reagovali, je odkaz na pokusy „o dělnickou sebeorganizaci, o samosprávu životních prostředků“. Věříme, že v první části citace autoři míní samotný proces uvnitř třídního boje – tedy přetvoření jednotlivých proletářů-občanů tvořících třídu v buržoazním sociologickém duchu v třídu nalézající dynamické spojení se svým nynějším vykořisťováním a budoucím revolučním přetvořením společnosti. Problematičtější je však druhá část. Po zničení nynější kapitalistické společnosti bude životní prostředky spravovat společnost, lidstvo jako celek. Tedy žádná dělnická správa nebo dělnický management. Komunistické přetvoření společnosti vyžaduje kompletní reorganizaci lidského života, jeho obsahem je zrušení tříd, tedy i výrobců a spotřebitelů a revoluční diktatura proti směnné hodnotě, protože pokud výrobky neztratí svůj zbožní charakter, směnná hodnota nepřestane vládnout. Pokud celková produkce životních potřeb nebude řízena potřebami lidstva jako celku, ale bude se stále jednat o výrobky jednotlivého sdružení, skupiny, dělnické rady, sovětu, řešící otázky jednotlivých odvětví, směnná hodnota, abstraktní práce bude dál určovat směřování společnosti, a dojde tak k rekonstrukci kapitalismu jakožto komunity svobodných výrobců spojených trhem. V tomto kontextu se tedy komunismus, jako historický zájem celého proletariátu, staví proti nezávislé dělnické kontrole, samosprávě, které jako poslední bašty buržoazní společnosti znovu vybudují byrokratický aparát a budou se stavět proti totalitě komunistické revoluce.

Poslední poznámka je k termínu „lidé“. Autoři jej používají jako označení obyčejných mas, tedy těch vyloučených, utlačovaných, vykořisťovaných. To však nic nemění na tom, že „lidé“ odkazuje na multitude jednotlivců s jejich partikulárními zájmy a vzájemnou konkurencí a že operovat s tímto konceptem otevírá dveře k budování mezitřídních front. Subjektem revolty v Tunisku i kdekoli jinde nejsou žádní „lidé“, ale proletariát jako třída v pohybu, jako kolektivní bytost, která nedisponuje žádným majetkem, stavem, který může bránit uvnitř této společnosti, a proto jsou jeho historické aspirace jedině despotické vůči dnešní normalitě. Proto má proletariát jediný zájem – zničit kapitalismus.

A kdo vlastně jsou Orgány revoluční akce / Hnutí neposlušnosti? Na svém facebookovém profilu (http://www.facebook.com/disobey.tn) sami o sobě říkají: „nepovažujeme se ani za anarchisty ani za marxisty ve vyhraněném smyslu, nejsme pokračováním jakéhokoli formálního ideologického proudu, vycházíme pouze z našeho kritického chápání revolučního odkazu a poučení z neúspěchů předchozích revolučních pokusů a sami sebe nechápeme jako intelektuální hnutí, ale jako důsledek zkušeností, jež učinili soudruzi z naší skupiny společně se vzbouřenou masou u nás i v jiných zemích. To, co nás odlišuje od jiných stran a politických proudů není to, že se považujeme za nejrevolučnější, ‘teoreticky čisté’ či nejvěrnější následovníky nějakého vůdce či svatého textu. To, co nás odlišuje, je fakt, že přispíváme k boji utlačené třídy ne proto, abychom se dostali k moci, ale abychom se osvobodili od společnosti, která je na této moci založená.

Světovou sociální výzvu najdete na http://appelsm.wordpress.com/

Z francouzštiny přeložila Třídní válka.

***

Světová sociální výzva
Lidé chtějí pád tohoto systému!

Revolucionáři celého světa!

V březnu 2013 se v Tunisku koná Světové sociální fórum (SSF). Myslíme si, že kvůli liberálnímu a reformistickému postoji byrokracie, jež toto Fórum organizuje, z něj v žádném případě nevzejde revoluční projekt pro lidstvo. Ačkoli SSF samo sebe prezentuje jako příležitost pro setkání revolucionářů z celého světa, konečný cíl, kolaps kapitalistického systému, se na pořadu dne vůbec neobjeví.

Toto Fórum se koná v době, kdy se světem valí vlna sociálních hnutí a povstání. Stávky, okupace a nepokoje se řetězí a střídají. Hněv překračuje hranici mezi Východem a Západem. Vzpoura ohrožuje takzvaně demokratické státy úplně stejně jako ty nejhorší diktatury. Co je motorem této revoluční energie, která ohrožuje moc kapitalistických států od Španělska po Egypt a z Řecka až po Tunisko?

Ekonomická krize už není doménou „expertů“ a profesionálních analytiků. I politici, jež jsou u moci, stejně jako opozice přiznávají, že nejsou schopni skoncovat s rostoucí mírou nezaměstnanosti, prohlubováním chudoby, podvýživou, nemocemi a znečištěním…

Do omrzení opakované mediální projevy pouze lidi vyzývají k tomu, aby „své nesnáze snášeli trpělivě“ a čekali na řešení, které nikdy nepřijde. Stále stejná realita trvá, velké krize kapitalismu narušují jeho mechanismy rozšiřování a dobývání světa a nechávají za sebou jen stále větší nejistotu a spoušť.

Vlády se mění, volby přichází jedny po druhých, „levice“ a „pravice“, „liberálové“ a „konzervativci“ se dělí o přístup k moci. Ani obrovský rozpočet, ani šířka mediální kampaně propagující iluzi „demokratické tranzice“, „politických svobod“ či „svobody slova“, nedokážou zastavit deziluzi, která se usadila všude kolem.

Světové sociální fórum financované kapitalisty a jejich spojenci je jen pokus přesvědčit oběti kapitalistického sytému, že základní příčinou ekonomické krize je tzv. „neoliberalismus“, „extrémní globalizace“, „finanční spekulace“ a zadlužovaní. Jako jedinou alternativu k vykořisťování a nejistotě navrhují pouhou reformu tohoto systému, který je ve skutečnosti sám skutečnou příčinou tohoto zla.

Vy, jež milujete svobodu, na celém světě!

Zatracení této země odmítají svou každodenní realitu tak, že povstávají a bouří se. Už vědí, že jednota a rozhodnost jsou klíčem k osvobození jich samých i budoucích generací ze sevření kapitalismu.

My, zatracenci a revolucionáři na této zemi musíme pokračovat v povstání, abychom naše životy vyrvali ze smrtonosných spárů kapitalismu. Nic není silnějšího než naše jednota a odhodlání skoncovat s tímto utlačovatelským systémem.

Bojkotujeme a stavíme se proti tomuto Fóru nejen proto, že nemáme nic společného s byrokratickými spolky a odbory, jež jej organizují, či proto, že pouhá účast na něm se rovná tomu být součástí projektu, který prosazuje a zavádí buržoazii, médiím a tuctovým politikům tolik drahou kolonialistickou kolaboraci a společenskou kapitulaci. Nikoli, bojkotujeme toto Fórum především proto, že bojkotujeme jakékoli reformní hnutí, ať už přichází z „pravice“ či „levice“.

Jsme stoupenci sociální revoluce.

Krize zintenzivňuje a stále více lidí ji pociťuje na vlastní kůži, vidíme, jak se na celém světě rodí hnutí neposlušnosti, povstání, které se šíří dál a dál. Různé krize vyústily v revoluční hnutí v zemích, jako je Tunisko, Egypt, Jemen a Bahrajn a v dosud nevídanou formu sociální vzpoury v Řecku, Španělsku, Portugalsku, na Islandu a dokonce i ve Velké Británii a Spojených státech.

Vy, jež milujete svobodu, na celém světě!

Toto je naše výzva. Výzva odcizených, nezaměstnaných s diplomem i bez, rolníků bez půdy, žen bez hlasu, horníků vykořisťovaných v hlubinách dolů, které znečišťují okolí, všech, o nichž byrokrati ze SSF tvrdí, že je zastupují poté, co je vyloučili z organizace diskuzí. Je to výzva těch, kteří odpírají poslušnost, revolucionářů a těch sociální hnutí, která stojí proti kapitalistickému systému a autoritářství státu.

Politici, média a ideologie…

Prodavači iluzí a strachu předstírají, že stojí proti kapitalismu, jsou jen součástí kapitalistického systému samotného. Stačí se jen podívat na to, co tvoří toto Fórum, na jeho byrokratickou organizaci a prohlášení, které publikuje, aby nám bylo jasné, že neútočí na podstatu kapitalismu a že není ničím jiným, než x-tým reformistickým pokusem o usměrnění hněvu miliard lidí, jež se bouřící proti hladu, chudobě a nejistotě, lidí, kteří skandují jeden jediný slogan:

„Lidé chtějí pád tohoto systému“

To bylo heslo, jehož ozvěna se nesla z náměstí Tahrír na Wall Street, z Athén do Tunisu a z Barcelony do Bahrajnu. A aby nezůstalo jen prázdným motem, kterým se mohou vyzbrojit zpátečnické síly, je třeba napříště nazývat věci pravým jménem:

„Lidé chtějí pád kapitalismu“

Kapitalismus je systém, určitý prezident, politická strana či král jsou jen jeho dočasnými pěšáky, poslušnými vykonavateli jeho mechanismů, a to bez ohledu na formu vlády, kterou přijal.

Vy, jež milujete svobodu, na celém světě!

Mediální síly kapitalismu utrácejí na celém světě miliardy, aby rozšířily iluzi o demokratické tranzici. Zasahují tak proti všem pokusům o dělnickou sebeorganizaci, o samosprávu životních prostředků, protože ohrožují zájmy kapitálu.

Abychom se dnes mohli osvobodit, potřebujeme vytvářet revoluční fronty, koordinovat naše síly a efektivně bojovat proti světovému kapitalistickému režimu. Chceme spustit skutečnou změnu společnosti, která musí být založena na samosprávě životních prostředků.

Vyzýváme revoluční síly světa, hnutí a organizace odporu proti kapitalismu k tomu, abychom konali v internacionalistické jednotě proti pseudo-demokratickým státům i diktaturám, ať jsou sekulární či náboženské, liberální či konzervativní.

Kapitalismus znamená krizi. Zničit systém znamená zničit kapitalismus.

Orgány revoluční akce / Hnutí neposlušnosti
Mail: contact.appelSM@gmail.com

This entry was posted in Blog - česky, Czech, Maghreb - Mašrek, Topics - czech. Bookmark the permalink.

Comments are closed.