My jsme to 1 procento

Níže přinášíme text z italského blogu Finimondo (http://finimondo.org) v překladu Třídní války. V úvodu k němu bychom chtěli vyjádřit naše opovržení nejen vykořisťovatelskou třídou kapitalistů, ale také všemi reformátory tohoto světa bídy. Stejný postoj vysvítá i z následujícího letáku, zvláště v souvislosti s kritikou politiků – nováčků, kteří drancují a zadržují tzv. hnutí „rozhořčených“ stejně jako hnutí „Occupy“ s cílem, aby žádné z nich nepřekročilo hranice rámce, který se mu reformismus pokouší vytyčit.

Nehlásíme se nicméně ani k nějakým 99%, ani k onomu 1%, které text z pera Finimondo podává, poněkud provokativně, jako třídní odpověď na pacifismus, legalitu a demokratické iluze, jež tato hnutí předkládají a rozvíjí jako své mocné limity. Historický třídní boj, třídní válka a přímá akce, v níž proletariát stále pokračuje, nemůže být za žádných okolností redukována na tuto nešťastnou aritmetiku. Žádná křivka grafu, statistika, číslo či procentuální vyjádření nebude nikdy schopno vyjádřit utrpení lidstva ani odpověď na něj, kterou naše třída vyjadřuje a v blízké budoucnosti ještě důrazněji vyjádří proti celé této mizérii založené na námezdní práci, extrakci nadhodnoty, soukromém vlastnictví výrobních prostředků, vykořisťování člověka člověkem, výrobě a spotřebě zboží, které nevlastníme, ale které naopak vlastní nás…

Pro všechny revolucionáře (ať už se považují za anarchisty, či komunisty, na tom na této úrovni analýzy nezáleží) je důležité chápat všechna bojovná hnutí naší třídy, proletariátu, jako vnitřní rozpor mezi revolucí a kontrarevolucí, mezi silou, která směřuje ke svržení a zničení kapitalistických společenských vztahů (garantovaných státem a jeho policií, armádou, náboženstvím, politikou, šéfy, odbory, tiskem, intelektuály…) na jedné straně, a silami, jež zajišťují zachování tohoto pekla na straně druhé.

Žádná ze sil podvracejících tento svět však samozřejmě není neměnná ani se nevyvíjí lineárně, a tím méně žádná z nich nemá jasnou představu o revoluční perspektivě od samotného počátku bojovného hnutí. Je zřejmé, že celý boj naší třídy je především bojem proti existujícím životním a pracovním podmínkám, podmínkám reprodukce, uvalených potřebami kapitálu a jeho diktaturou. Proto jde vždy v zásadě o boj proti vykořisťování. Je také jasné, že proletáři často začnou svůj boj jen pranýřováním „zneužívání“ či „excesů“ kapitalismu, zatímco jiní, radikálnější, proletáři zdůrazňují jako zásadní příčinu zla postihujícího lidstvo samotné základy kapitalismu…

Bylo by však pro rozvoj našich bojů, jež směřují ke svržení tohoto světa a vymýcení rakoviny obchodu, nebezpečné vyhloubit na základě podobných rozdílů nepřekonatelnou propast mezi jednotlivými sektory jedné a té samé celosvětové třídy. Třídy, která nese stejné okovy a má jen jeden jediný zájem, tj. rozbít tyto okovy a společně osvobodit celou lidskou rasu.

Tento úvod a poznámky publikujeme zároveň ve třech jazycích: angličtině, češtině a francouzštině, a to nikoli proto, že bychom disponovali tak dobrými překladateli, nýbrž v zájmu internacionalismu, a také proto, že se jedná o výsledek společné aktivity soudruhů, kteří těmito jazyky mluví.

***

My jsme to 1 procento

Viděli jsme vás. Slyšeli jsme vás. Jste teď všude. Jste těch 99%, kteří protestují proti excesům kapitalismu a zneužívání státu. Jste těch 99%, kteří požadují volební reformy, sociální alternativy, ekonomickou pomoc, politická opatření. Vy jste těch 99% rozrušených tím, že ztrácíte svoji budoucnost, že už nebudete moci žít tak jako doteď: práce, plat, půjčka na dům, penze. Žij a nech žít jako minimum. Kariéra jako maximum. To je, oč žádáte. Nechcete platit za „krizi“, chcete, aby se vše vrátilo ke starému. Ať nikdo nevypíná obrazovky, které den za dnem vyprazdňují váš život od smyslu a emocí, a odsuzují jej ke smutnému přežívání. A tohle všechno chcete od bank a vlád. Protože demokracie, to jsou vládci, které nezajímá moc, ale obecné blaho, a bankéři, které nezajímá profit, ale štěstí lidí. Jako v pohádkách, jako ve filmech.

Zatímco čekáte na zpožděný happy end, netolerujete nikoho, kdo nesdílí vaši přeludnou rezignaci. Od Madridu po Athény, od Říma po Portland, rychle zastavujete, odsuzujete a bijete ty rozzuřené, kteří v institucích nevidí garanci svobody, ale spíše příčinu chudoby a útlaku. Odplata se vám líbí jen na plátnech kin, jakmile si sundáte masku, podřídíte se. Tváří v tvář společnosti stejně tak nenávistné jako prohnilé bojujete za občanský, rozvážný a dobře vychovaný protest. Protest, který zůstává tam, kde je pro vás vrchol: na kolenou.

Už víme, kdo je to 1%, které tak nenávidíte. Prostřednictvím vašich kordonů, vaší pořádkové služby a vašeho práskačtví už všichni pochopili, kdo je váš skutečný nepřítel. Určitě to není vládnoucí třída, ke které se obracíte s respektem. Jsme to my. My, kteří nemáme postavení, které bychom mohli bránit či zlepšovat. My, kteří nemáme trh, který bychom mohli chránit či využívat. My, kteří chceme žádnou autoritu ani vykonávat, ani se jí podřizovat. My, pro něž není možné život redukovat na vyťukávání kódu kreditní karty či běžný účet, který je třeba zabezpečit. My, pro něž se krize nezrodila s poslední vlnou spekulací na akciových trzích, ani z neschopnosti těch, kteří dnes sedí v parlamentu, ale ze samotné  existence tohoto společenského řádu ve všech jeho aspektech. My, pro něž jsou nejisté všechny dny v tomto světě, který nechceme, s nímž se nikdy neztotožníme, a který nás dusí.

S vašimi 99% nechceme mít nic společného. S vaším požadavkem na umírněný kapitalismus a poctivý stát. S vaším politickým vykračováním si, které redukuje moc a privilegium na rozměr kreditní karty. S vašimi městskými tábory skautské nostalgie. S tím, jak stále mlhavěji identifikujete protivníka, původce „nespravedlnosti“, jako nehmotného a mimo náš dosah. S vašimi zbraněmi, které jsou stále lákavější pro politiky, průmyslníky a hlídači pořádku a stále důraznější proti vzbouřencům. S vašimi akcemi, které jsou stále slabší a které se staly jen obdobím mírného oteplení v rámci státu quo. Ne, nechceme vaše reformy, vaše kolaborantství, vaši odcizenou práci, vaše levicové požadavky, tolikrát ohřívané, že je nám z nich na blití.

Víme, že skutečnými příčinami utrpení, které prožíváme, jsou: žízeň po moci, kult peněz, ale také poslušnost, kterou vyžadují a dostávají. Tyto příčiny se v každodenním životě udržují prostřednictvím akcí, gest a vztahů proplétajících společností, v níž se cítíme být cizinci. A tyto příčiny, které je nutné odmítnout, opustit a zničit, nalezly přístřeší ve vašem hnutí. Nikdy jsme se necítili v pohodě v 99% našeho moderního života, ve frontách na žebrání o drobky a vy stále trváte na tom, že budete bránit 99% problému. Hledáme možnosti jinde. V nadějích, snech a akcích, které si vysloužili vaše odsouzení.

Vy, vy pokračujte svou cestu napříč oceánem všeobecného rozhořčení. Napínejte plachty, ale lana vložte do rukou byrokratů a fízlů. Dělte se o prostor a o vzduch s bastardy, kteří učinili život na této planetě nežitelným. Běžte vstříc novým zítřkům v botách plných včerejších sraček. Nenastoupíme na vaši loď. Poplujeme dál na člunech, kterými tak opovrhujete, protože jsou malé a lehké.

Ale dávejte bacha. Loď, která má na palubě naše nepřátele je příležitost, kterou si nenecháme ujít. Smějete se? Nebojíte se nás, protože nejsme dost silní na to, abychom vás přepadli? Špatně jste nás pochopili. Nechceme vaše zlato, nechceme vás zajmout. Chceme vás potopit i s celým vaším mrtvým nákladem. Nepotřebujeme velkolepou flotilu, aby se nám to povedlo, stačí jedna zápalná loď. Malá a lehká.

This entry was posted in Blog - česky, Czech, Hnutí 15-M, Rozhořčení, Occupy. Bookmark the permalink.

Comments are closed.