Komunisté ze skupiny TPTG se ve svém příspěvku snaží s půlročním odstupem (text byl publikován koncem června 2009) analyzovat řeckou rebelii z prosince 2008. Nejdříve vykládají současnou krizi jako vyústění tendence k nadměrné akumulaci kapitálu a z ní vyplývající krize legitimity kapitalismu a jeho státu. V Řecku došlo během prosince 2008 k explozi nálože připravené právě touto krizí sociální reprodukce. Prekarizovaní pracující a studenti, jedni i druzí často pocházející z druhé generace imigrantů, se stali hybnou silou celé rebelie. Jednalo se tedy především o ty proletáře, kteří nejcitelněji zažívají útok na své životy, a to jak na rovině každodenní reprodukce, tak policejní zvůle (což jsou ostatně jen dvě strany téže mince). Rebelové dokázali vytvořit komunity proletářského boje, v nichž se zrodila potřeba překonat individuální izolaci od pospolitého života, a svojí aktivitou na čas vychýlit poměr sil mezi třídami v náš prospěch.
TPTG se taktéž snaží zodpovědět stěžejní otázku, proč se rebelie rozhodněji neúčastnili stabilní a neprekérní dělníci. Pokoušejí se rozvíjet komunistickou kritiku tzv. ozbrojeného předvoje, i když se zde namísto důsledného pokračování v třídní analýze nevyhnou poněkud moralizujícímu tónu. Vznik “ozbrojeného předvoje” chápou jako něco hnutí vnějšího a v konečných důsledcích jej i poškozujícího – jako jednu z variant krystalizujících politických identit. Ale i ona “nihilistická krvelačnost”, jakkoli je nám její perspektiva, či lépe řečeno ne-perspektiva, vzdálená, je projevem určité fáze řeckého hnutí. Proto je ji třeba vidět v přímé souvislosti a jako pokračování toho, co se v Prosinci odehrálo, a ne jako balvan zavěšený na krku tohoto proletářského hnutí. Přesto nám nezbývá než tento text čtenářům našeho blogu vřele doporučit. Continue reading →
