„Egypt: Samospráva v Port Saidu a dělnické boje“
Následující text „Egypt: Samospráva v Port Saidu a dělnické boje“ publikovaný začátkem března na webu InfoAut (anglický překlad na Anarkismo, do češtiny přeložila Třídní válka) jsme využili jako jeden ze zdrojů informací při psaní našeho vlastního příspěvku k proletářskému boji v Egyptě. Líčí živoucí a rozporuplný proces přeměny bytí a tudíž i vědomí bojujících proletářů v Port Saidu, 600tisícové severoegyptské aglomeraci ležící v ústí Suezského průplavu.
Protože popisuje skutečné hnutí, tento příspěvek se nutně dotýká i mnohých jeho slabin. Bylo by však příliš snadné zaseknout se u toho, co text popisuje jako „samosprávu“ a „lidovou policii“ a hnutí šmahem odsoudit jako boj za „dělnický stát“ či „pravou demokracii“. Jak ve svých textech často zdůrazňujeme, nejde o to, jak se která struktura jmenuje (a tím méně o to, jak věci nazývá autor článku), nýbrž o to, jaký je obsah, který realizuje, jakou aktivitu rozvíjí a to vše v rámci chápání třídního boje jako procesu, jako série roztržek s kapitalistickým státem.
Nepopíráme tedy, že situace a samotné hnutí (jak v Port Saidu, tak obecně kdekoli) si s sebou nenese mnoho rozporů, protichůdných tendencí, tedy slabin. Ovšem na rozdíl od idealistů, kteří mnohé boje, jež nejsou prodchnuty vysněnou absolutně revoluční kvalitou, nálepkují přinejlepším jako „boje“ zůstávající „uvnitř kapitálu“, v horším případě se zcela uchylují k buržoazní propagandě a označují je za „boje za demokracii“, „konzumenství“ atp., sledujeme v naší analýze kolektivní bytí a praxi uvnitř proletářských bojů bez ohledu na prapory, které se v nich vyskytují nebo bez ohledu na jednotlivé „vědomí“ zúčastněných proletářů, protože jsou to právě tyto boje, které mění podmínky produkce a reprodukce skutečného života.
Je jasné, že společenské vědomí odráží poměr sil v rámci existujících třídních společenských vztahů. Proto je očekávatelné, že proletářské boje si v samém nitru nesou nejrůznější slabiny, jež jsou jak produktem buržoazní ideologické dominance, tak odrazem reprodukce společenského života pod tyranií hodnoty. I v době proletářské revoluce bude buržoazní vědomí podstatně ovládat masy proletariátu, bude je ovládat do té doby, dokud bude takové vědomí odrážet stále existující třídní rozdělení společnosti.
Jsou to však, jak už jsme řekli, samotné boje, které mění podmínky, poměr sil. V těchto bojích, stejně jako nyní v Port Saidu, proletariát přestává být sociologickou škatulkou, „abstraktní“ třídou rozpadlou na změť izolovaných občanů, ale stává se opět třídou, která ve svých bojích narušuje logiku kapitalistického panství, vytváří vůči dnešní společnosti antagonistické podmínky reprodukce životních potřeb a na vědomé úrovni vytváří v tomto procesu revoluční kritiku.
Idealisté naproti tomu očekávají v třídním střetu stoprocentní revoluční vědomí od samého počátku. V jejich přístupu se vzájemný vztah mezi bytím a vědomím ztrácí, tak jako se ztrácí samotný pohyb – přesněji v kontextu proletářského boje proces rozchodu s dominancí buržoazní ideologie a s každodenností kapitalistické společenské reprodukce.
Navzdory všem podobným teoriím, nespadne revoluční situace shůry. Je produktem obrovského třídního konfliktu, množství bojů a porážek a jejich reflexe, aktivního zapojení mas proletariátu a jeho nejradikálnějších a nejuvědomělejších menšin, komunismu jako organicky se ustavujícímu programu vůči diktatuře kapitálu.
Continue reading ‘„Egypt: Samospráva v Port Saidu a dělnické boje“’ »
